V poslední době se média začala plnit zprávami o nedostatku mezigenerační solidarity a diskriminaci seniorů ve společnosti. Do toho přišlo video Přemluv bábu a rozdmýchalo reakce na všech stranách. Mluví se i o válce generací. Je situace natolik špatná, jak ji média podávají?

Nenávist mezi mladými a seniory? To se nestane
Mladí lidé vysílají dnešním důchodcům jasné sdělení. „My si chceme užívat a vy nás brzdíte.“ Ano, je to fenomén doby, ale jsem optimista a věřím, že se to v průběhu příštích let změní.

Dnešní třicátníci mají více možností zabezpečit se na stáří a získat více materiálních prostředků než jejich rodiče a prarodiče. Je jasné, že si budou chtít své našetřené peníze ve stáří užít. V porovnání s dnešní generací seniorů jejich životní standard stoupne, stejně jako jejich příjmy a nároky. Obrázek seniora jako nemajetného důchodce kritizujícího mladíky v MHD přestane existovat, a to bude důležitý zlom.

Solidaritu bychom nemuseli řešit

Problém mezigenerační solidarity by se vůbec nemusel řešit, kdybychom byli zvyklí na lidi ze starší generace, kteří nám poradí jak se dostat nejrychleji z letiště do centra nebo nás povezou autobusem z Prahy do Hradce Králové. Občas se mi zdá, že si tu odtažitost způsobujeme sami, když protežujeme mladší generace ve všech aspektech našeho života.

Pracující senioři

Překvapuje mě, jak málo starších lidí u nás v porovnání se zahraničím pracuje. Například na Novém Zélandu, kde je odchod do důchodu nastaven na 70 let, je zaměstnávání starších lidí běžné. Je normální, že v informačních centrech nebo na letištích narazíte na pětašedesátníky nebo sedmdesátníky. Pozice, které v Čechách obsazujeme pětadvacetiletými lidmi, v zahraničí zastávají starší lidé a společnost to přijala jako normu.

Jak nastavíme systém?

Pokud o důchodcích budeme prohlašovat, že jsou za zenitem a vyloučíme je z našich životů, situaci tím nezlepšíme. Když ale vytvoříme dnešním seniorům dostatečně dobré podmínky, začlení se do společnosti nasycené lidmi v produktivním věku. Mladší generace je začnou považovat za přirozenou součást společnosti, ne za vyloučenou skupinu. Záleží tedy jen na nás, jak se k mezigenerační otázce postavíme.