Když se dělají průzkumy veřejného mínění, Češi vypadají jako velmi zodpovědný národ. Chápou vážnost dnešní ekonomické situace. Odsuzují její krátkozraká řešení. Osud příštích generací jim není lhostejný. Souhlasí s tím, že je důležité vytvářet si finanční rezervy, ať na stáří nebo jako pojistku pro neočekávané životní situace. Ve skutečnosti se ale chovají jinak.

Češi spoří konzervativně, peníze zhodnocují neefektivně a na budoucnost se dostatečně nezabezpečují. Exekutoři navštěvují předlužené domácnosti a nevyhýbají se ani studentům. Tato fakta s železnou pravidelností probíhají tiskem, ale vypadá to, jako by na ně nikdo nereagoval.

Budoucnost v nedohlednu

V současné době většina průměrných Čechů nevytváří rezervy na stáří, popřípadě jen velmi malé. Říkají, že se o udržení životní úrovně starají, ale přitom se jejich peníze rozkutálí jinam, namísto do "rezervního fondu". Jako alarmující vidím statistiku útrat za alkohol, tabák a podobné věci. Češi v roce 2008 vydali přes sedm a půl procenta, tj. více než 1,7 tisíc korun, ze svých rozpočtů za toto zboží. To je odhadem 3,5krát více než na penzijní připojištění, o pár stovek více než na stavební spoření a asi 2krát tolik, co na životní pojištění. Kdyby si odložili tyto peníze stranou, jejich na první pohled depresivní finanční budoucnost by hned vypadala lépe.

Mám dnes, budu mít i zítra?

Investiční nástroje jako penzijní připojištění a životní pojištění jsou důležitými nástroji pro udržení životního standardu i po odchodu do důchodu. Jejich výnosy se sice nedají srovnat s rizikovějšími investičními nástroji, ale v tom není jejich účel. Nejdůležitější funkcí těchto spořících finančních produktů není vydělat co nejvíce peněz, ale akumulovat kapitál na pozdější využití s bezpečným výnosem.

Lidé si v takových produktech mají schovávat peníze sami před sebou, aby na ně nemohli sáhnout, když si chtějí koupit nové auto nebo jet na dovolenou. Úspory se jim určitě budou hodit později. Peníze, které si člověk ukládá do dlouhodobě výnosných produktů, jsou tam proto, aby se na ně jednou ročně spořitel podíval a zjistil, jak mu tam naskakují procentíčka. Tohle jsou peníze, o které si klient nemůže dovolit přijít. Zbytek si může s čistým svědomím užít k okamžité radosti.

Je sice příjemné koupit si drahé krásné auto hned, ale ještě příjemnější je mít co jíst za 20 let.

Kolik z nás si opravdu vytváří dlouhodobé finanční rezervy a kolik o tom jenom "přemýšlí"?