Kdybyste se zeptali klasického ekonoma před patnácti lety na to, jak se lidé rozhodují, určitě by vám odpověděl takto. "Lidé vědí, co je pro ně dobré, pravidelně se informují a racionálně volí nejlepší možnou variantu." Střih! Na scénu nastupuje behaviorální ekonomie. Tento nový pohled na ekonomii vysvětluje, proč se lidé v běžných životních situacích chovají a rozhodují jinak než logicky. Začínáme zjišťovat, že obraz člověka, jakožto racionálního tvora, má nejeden kaz.

Mým oblíbeným příkladem nadále zůstává český penzijní systém. Podle nedávného průzkumu se téměř 90 % obyvatel ČR domnívá, že se nemůže v otázce zabezpečení na stáří spoléhat na stát. Klasický ekonom by předpokládal, že všichni, kteří se obávají nebezpečí, si spoří na penzi a spoří si hodně, aby vyrovnali finanční propad při odchodu do důchodu. Bohužel tomu tak není. Průměrná úložka je podle dat Asociace penzijních fondů 500 Kč.

Problém důchodové krátkozrakosti nespočívá v nedostatku informací nebo jejich malém objemu. Penzijní fondy tu jsou od roku 1994 a o výhodách spoření na penzi nemlčí. Všichni sice vědí, že si musí odkládat peníze na stáří, ale nedělají to. Čím to je? Myslím si, že dnešní třicátníci si nedokážou představit, jak bude realita vypadat v době jejich odchodu do důchodu. Navíc je nic nenutí připomínat si fakt, že vůbec půjdou do penze.

To by se dalo změnit metodou, kterou popisuje Richard Thaler ve své knize Nudge. Thaler zastává názor, že situace, ve které činíme rozhodnutí, stanoví jeho výsledek. Lépe se to uvádí na příkladu. Představte si, že v každé domácnosti máte nepřehlédnutelně velké červené tlačítko, které "uspoří" jednou denně 50 korun do penzijního fondu tomu, kdo jej stiskne. Každý jej má na očích a spojí si zmáčknutí tlačítka se zajištěným stářím. Věřím, že většina lidí by si spořila na penzi více a intenzivněji.

Ne, nejedná se o černou magii nebo šarlatánství. Behaviorální ekonomie se zabývá studiem změn vnímání reality a za mořem slaví úspěchy. Senát ve státě New York si klade za cíl pomoci řidičům udělat si jasnější úsudek o spotřebě vozu, jejž si kupují. Senátoři tedy navrhli zákon, který nahradil tradiční ukazatel mílí na galon (MPG) na nový parametr galonů na míli (GPM). Výzkumy ukázaly, že parametr "galonů na míli" vede řidiče účinněji k uvědomění si reality spotřeby. Více o logice za touto metodou si můžete přečíst na blogu Joshe Cutlera.

Zatímco budete číst, jdu se poohlédnout po červeném tlačítku.