Události kolem reforem nabírají poslední dobou celkem spád. A teď nemyslím jen stávky. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek se chystá najmout PR agenturu na komunikaci připravovaných reforem. Škoda, že tento nápad přichází až nyní, kdy veřejnost proti reformám protestuje v ulicích.
Pro úspěch každé změny je klíčová komunikace. Zainteresované strany musí nejdříve pochopit, proč je změna nutná a jaké přinese výhody. Člověk totiž nemá změny rád, a tak raději zůstává u toho, co je, i když to třeba není dokonalé. V případě takové změny, jako je penzijní reforma, je potřeba komunikace o to větší. Je tedy s podivem, proč se s komunikací reformy nezačalo dříve.
Troufám si říct, že kdyby penzijní reforma měla od počátku jasnou komunikační strategii, nebylo by dnes její přijetí tak rozpačité. Celé projednávání reformy se stalo výhradně politickou záležitostí. Doposud bylo více důležité, kdo přichází s jakým procentem nebo změnou sazby DPH, než holý fakt, že brzy již nebude na důchody.
Veřejnost měla být již na začátku seznámena s tím, jak současný průběžný systém funguje a konfrontována s fakty o stárnutí populace. Po několika měsících intenzivní veřejné debaty o penzijní reformě lidé akorát vědí, že se chystá nějaký II. pilíř. Možná také tuší, že s tím nějak souvisí vzoreček 3 % + 2 %, ale v zásadě většině lidí není jasné, k čemu tato změna je a proč se vlastně dělá. Není proto divu, že ji považují v lepším případě za zbytečnou, v horším za velmi nebezpečnou.
Výsledkem špatné komunikace reforem je zjevná frustrace radikálněji uvažujících skupin lidí. Většina společnosti se však spíše topí v naprosté apatii a nezájmu o veřejné dění, což je na celé věci asi to nejhorší.
Nápad připravit komunikační kampaň k reformě penzí rozhodně vítám. Jen si říkám, že to současné době bude spíše tzv. krizová komunikace. Bude nutné odstraňovat škody, které by byly vůbec nevznikly, kdyby se s pozitivní komunikací začalo dříve. Těžko říct, zda se to vůbec podaří.