Link: http://www.silverum.cz/

Zkuste si to představit: Člověk si přečte pár prospektů různých automobilů. Zajde do autosalonu, zaplatí milion korun za nové auto. Usedne za volant, přískokem vpřed se rozjede a okamžitě to napálí čelem do nejbližší zdi. Ten člověk totiž auto nikdy předtím neřídil, neprošel autoškolou a nemá řidičák. Milion korun je pryč, z auta zbyla hromada šrotu. Člověk s boulí na hlavě, který právě zrušil auto a s ním i podstatnou část svých úspor, ale tvrdí, že nemá čas učit se řídit.

Kroutíte nevěřícně hlavou? Přijde Vám to nesmyslné?



Budete se divit, tento příběh se stává znovu a znovu, doslova každý den. Jde o oblast investic a tradingu. Typický investor-začátečník, si přečte pár prospektů fondů nebo dvě tři brožurky o tradingu. Znalosti má na velmi chabé úrovni, zkušenosti žádné. Přesto založí obchodní účet a začne obchodovat.
Výsledky jsou tristní. Náš milý začátečník přijde o svoje peníze, lidově řečeno vymaže obchodní účet. Velmi se diví, jak je to možné. On přece chtěl obchodovat a uspět. Ale on přece nemá čas se něco učit a získat znalosti.

Vraťme se k našemu původnímu příběhu. Člověk přišel o auto, zamáčknul si bouli na čele a s prázdnou kapsou se vydal k domovu. Cestou se rozhodl, že řízení svěří profesionálovi. V budoucnu bude jezdit jen hromadnou dopravou. Za několik týdnů zjistí, že veřejná doprava jezdí jen někdy, jen někam a jen určitou rychlostí. O tom, že by změnil během cesty trasu, že by cestoval pohodlně a byl všude včas, o tom si může nechat zdát. Díky pomalé a neefektivní hromadné dopravě mu utíkají zakázky, musí se podřizovat jízdním řádům. Velmi často přijde o zakázku úplně. Hromadnou dopravou nemůže převážet vše potřebné, takže výsledky jeho cest jsou žalostné.

Také investoři, kteří sázejí na tzv. profesionály v investicích, nasedají do pomalých a líných dopravních prostředků. Zříkají se dobrovolně slušného výnosu. Podívejme se na výnosy fondů bank, na velmi chabou výkonnost podílových fondů. O tragédii výnosů státních dluhopisů nebo důchodových fondů ani nemluvě. Investor opět ztrácí, protože neví, do čeho to vlastně investuje. Investuje za něj tzv. profesionál...

Diagnóza problému je velmi snadná: je to lenost. Lenost něco se naučit, lenost zvládnout burzovní a investiční řemeslo. Lenost, nic víc, nic méně. Líný investor je gambler, místo hledání výhody podstupuje riziko. Líný investor je střelec, který místo získání znalostí získává reklamní letáky fondů. Líný investor nakupuje fondy a brblá, že jsou na draka. Líný investor o peníze nakonec přijde.

Proč o tom píšu? Mými tradingovými konzultacemi prošlo mnoho investorů a traderů. Začátečníků i lidí s určitými zkušenostmi. Jsou to lidé, kteří se rozhodli něco naučit, něco natrénovat a být v něčem dobří. A daří se jim to. Mají řidičák a zkušenosti, svoje obchody řídí velmi dobře. Vidím jejich výsledky poté, co se naučili burzovnímu řemeslu. Výsledky jsou velmi dobré, hravě překonávají výsledky bankovních fondů.

Člověk bez znalosti řízení, jehož příběh jsme sledovali na začátku tohoto článku, zbytečně přišel kvůli vlastní lenosti o auto i o peníze. Tvrdil, že nemá čas naučit se řídit. Je to ovšem jen neupřímnost k sobě samému: ten člověk byl líný naučit se řídit.

Vědomosti v burzovním řemesle mají jednu obrovskou výhodu: okamžitě se vyplácejí. Naopak neochota naučit se něco nového je v investicích a na burze spolehlivou cestou, jak to s autem napálit přímo do zdi. Definitivně.

Link: http://www.silverum.cz/

Zátky ven a sklenky vzhůru!
Banky a investoři byli řeckými dlužníky v poklidu stáhnuti o 70%, svět se nezbořil. Zábradlí na Titanicu je polepeno novými bankovkami od ECB a svět si prý oddechl.
Z Berlína a Paříže bylo slyšet dunivé rány, jak svoji Merkelová-Sarkozy padaly kameny ze srdce. Indexy napumpovány novými bankovkami míří k novým a novým výšinám, prostě paráda.

Drahé kovy poklesly. A to je velmi, velmi dobře. Inflace již vstoupila do regálů obchodů, ceny běžného spotřebního koše rostou. Jsme rádi, že můžeme přikoupit drahé kovy za solidní cenu. Jak říká kolega Walter, který se mnoho let zabýval v Latinské Americe a v Kanadě těžbou: ony se nám ty kovy ani nezkazí, ani nám nikdo nenatiskne další. Má velkou pravdu. Proto vítáme, že ve všeobecném jásotu a růstu cen můžeme opět přikupovat do portfolia za slušné ceny. Díky, Evropo!

Link: http://www.silverum.cz/news/investicni-stribro-cena-pod-33-dolary-laka-investory-a-247.html

Zátky ven a sklenky vzhůru!
Banky a investoři byli řeckými dlužníky v poklidu stáhnuti o 70%, svět se nezbořil. Zábradlí na Titanicu je polepeno novými bankovkami od ECB a svět si prý oddechl.
Z Berlína a Paříže bylo slyšet dunivé rány, jak svoji Merkelová-Sarkozy padaly kameny ze srdce. Indexy napumpovány novými bankovkami míří k novým a novým výšinám, prostě paráda.

Drahé kovy poklesly. A to je velmi, velmi dobře. Inflace již vstoupila do regálů obchodů, ceny běžného spotřebního koše rostou. Jsme rádi, že můžeme přikoupit drahé kovy za solidní cenu. Jak říká kolega Walter, který se mnoho let zabýval v Latinské Americe a v Kanadě těžbou: ony se nám ty kovy ani nezkazí, ani nám nikdo nenatiskne další. Má velkou pravdu. Proto vítáme, že ve všeobecném jásotu a růstu cen můžeme opět přikupovat do portfolia za slušné ceny. Díky, Evropo!

Link: http://www.silverum.cz/news/investicni-stribro-budujeme-osobni-portfolio-1cast-a-237.html

Kolega Hájek si dal práci s přípravou seriálu o investování do drahých kovů. Jsem rád. Mnoho investorů do stříbra a zlata podléhá mylným představám, že stačí lovit nízké ceny. Není tomu tak. Investování do zlata a investování do stříbra má skvělé výsledky, pokud ovšem víte, co a jak děláte - ostatně jako u všeho.

Pokud se začínající investor soustředí jen na lovení nízkých cen (v burzovním tradingu je to samozřejmě prima), pak má místo investičního portfolia drahých kovů zpravidla pouze více či méně zajímavou sbírku čehosi (kuriozity, numizmatika). V horším případě sedí na hromádce šrotu, ne-li přímo padělků.
Při investování do drahých kovů je třeba vzít rozum do hrsti a uvědomit si, že investování není procházka diskontním marketem

Článek Honzy Hájka naleznete zde.

Link: http://www.silverum.cz/

Není dobré podléhat ani velkému pesimismu, ani bezhlavě důvěřovat jásavému optimismu. Je třeba se zajistit proti propadu a vydělat na pohybech oběma směry.

To, co včera bylo levné, dnes je drahé. A totéž naopak může být zítra znovu na dně, nebo naopak ještě dražší. Každý investor by měl přemýšlet především strategicky: čili neprováhat příležitost a dívat se více do budoucnosti. K tomu si dovolím přispět pár skutečnostmi z branže, která je mi blízká.

Link: http://www.silverum.cz/news/negativni-zpravy-pro-znale-investory-naopak-a-223.html

Článek kolegy Waltera se mi velmi líbí. Zatímco laik vidí černou budoucnost, investor se těší. Proto tento článek vkládám i na svůj blog.

----------------------------------

Evropská krize eskaluje. Šéfka Mezinárodního měnového fondu (MMF) Christine Lagardeová varuje před ekonomickou depresí, i před válečným konfliktem. USA odmítají Evropě půjčovat na sanace státních dluhů. Agentura Fitch snížila hodnocení úvěrové spolehlivosti sedmi velkých bank, agentura Moody´s knokautovala rating Belgie. Francie možná v těchto dnech již vstupuje do recese a Německu dochází dech. Negativní zprávy? Jak pro koho.



Kdyby negativní zprávy měly barvu, pak by se média černala jak prognózy řecké ekonomiky. Minulý týden byl na negativní zprávy vskutku přebohatý. Šéfka Mezinárodního měnového fondu (MMF) Christine Lagardeová sdělila, že dluhová krize místo zklidnění naopak eskaluje a vymyká se kontrole. Dále Lagardeová varovala před světovou ekonomickou depresí, přičemž čerta namalovaného na zeď dotvořila varováním před válečným konfliktem, ve který by krize ála třicátá léta mohla nakonec vyústit.



Šéf amerického FEDu Ben Bernanke také Evropany nepotěšil, když odmítl pomáhat zadlužené eurozóně z peněz amerických daňových poplatníků. Zda Bernanke zároveň vyloučil příspěvek FEDu Mezinárodnímu měnovému fondu, není zcela jasné.
Jestli USA odmítnou půjčit Mezinárodnímu měnovému fondu peníze k navýšení záchranného fondu, pak by mohl padnout celý plán, pracně domlouvaný na summitu EU. Pokud totiž velké světové ekonomiky nepomohou, pak se může od pomoci distancovat také Bundesbanka. A pak … ?

Ratingové agentury zjevně dohánějí to, co zaspaly při americké hypotéční krizi v roce 2008 a downgradují, až se země otřásá. Agentura Fitch Ratings snížila hodnocení úvěrové spolehlivosti sedmi velkých bank: Barclays Plc, Credit Suisse AG, Citigroup, Goldman Sachs, Group a Bank of America, BNP Paribas a Deutsche Bank. Agentura Moody's přišla s downgradem Belgie, a to hned o dva stupně. Shrnuto, ratingové agentury odpálily slušnou nálož.

Francouzská ekonomika zpomaluje. Je možné, že v těchto dnech již vstupuje do fáze recese. Očekává se růst nezaměstnanosti a také ztráta hodnocení AAA. Již nyní Francii rostou náklady na obsluhu státního dluhu, což na optimismu zemi galského kohouta nepřidává.

Ani radost z Irska, které bylo dáváno za příklad země uzdravené z dluhové nákazy, netrvala dlouho. Ukázalo se, že hrubý domácí produkt se propadl nečekaně o téměř 2%, což značně zchladilo optimistická očekávání.



Tyto negativní zprávy prý odrazuji investory, píší média. Jak které, dodáváme. Kupříkladu korekce ceny investičního stříbra využívá před Vánoci velmi mnoho investorů. Je to logické – v době, kdy se možná blíží krachy států, a kdy se zvažuje možnost opuštění projektu eura, je investiční stříbro samozřejmě
zajímavou alternativou pro ochranu peněz a úspor. S ohledem na nynější velmi příjemné ceny stříbrných mincí, stříbrných slitků a stříbrných cihel je to alternativa zajisté dobrá.

Početná skupina investorů negativní zprávy považuje za předzvěst dobrých investičních příležitostí. Jak ale ví každá hospodyňka, nejlépe se nakupuje ve výprodejích. To ostatně potvrdili svými výsledky takoví investiční guru, jako je Warren Buffet nebo Jim Rogers. Je na každém, zda bude pouze ve vleku událostí, nebo zda dokáže situace využívat ve svůj prospěch. Kdo má potřebné znalosti a know-how, ten se budoucnosti obávat nemusí.

Link: http://www.silverum.cz/

Včerejší rozhodnutí řeckého premiéra Jorgose Papandrea o referendu k přijetí zahraniční pomoci asi překvapilo mnohé. Bohužel výsledek referenda bude mít možná drtivý dopad i na české úspory a investice.

Podívejme se první důsledky: burzy reagovaly poklesem, euro se propadlo vůči dolaru. Česká koruna propadla jak vůči euru, tak vůči dolaru.
Evropská centrální banka bude možná muset narychlo zachraňovat Itálii a Španělsko, což v důsledku bude znamenat tištění peněz a vysokou inflaci.

Pokusy s nekrytou měnou zkrátka nikdy v historii nedopadly dobře. Co vše aktuálně hrozí Evropě i České republice, shrnul pěkně kolega Jánský ve svém článku. Doporučuji jej
k přečtení a k zamyšlení.

Link: http://www.silverum.cz/

V poslední době se zájem mnoha investorů soustřeďuje na zlato a stříbro. Není divu, trvalé problémy eurozóny, slábnutí dolaru i obavy z návratu globální recese bývají dobou odklonu od akcií a vyhledávání „přístavů bezpečí“. Média se na téma drahých kovů vrhla s typickým nadšením, a s typickou neznalostí.
K tomu se přidávají i mnozí tuzemští (a dodejme nepříliš znalí) prodejci drahých kovů, kteří umějí jen opakovat mantru o věčném růstu drahých kovů. Mnoho lidí těmto líbivým zkazkám podléhá a žije v naivní představě, že drahé kovy mohou pouze růst.
Tito lidé chápou pokles ceny drahého kovu jako problém respektive jako situaci, kdy prodělávají. Omyl – na pohybech ceny zlata a stříbra může kdokoliv profitovat stejně snadno v době růstu, jako v době poklesu.



Jak jistě víte z mých předchozích příspěvků, jsem spolumajitelem firmy SILVERUM s.r.o., která se věnuje obchodování s drahými kovy. Jako jedni z mála v České republice máme vlastní analytický tým a našim klientům zajišťujeme profesionální poradenství. Jako jediní prodejci drahých kovů v ČR provozujeme vlastní informační portál, publikujeme na našich i cizích serverech vlastní odborné články.
Převážnou část našich klientů tvoří lidé, kteří chtějí nákupem investičního stříbra nebo investičního zlata ochránit svoje úspory před inflací. Ti samozřejmě pohyb ceny neřeší, drahý kov je pro ně pojistka proti kolapsu měny.



Nemalá část našich klientů ovšem chce také profitovat na pohybech ceny drahých kovů. Těm jsme nabídli před více jak rokem možnost naučit se způsobům opčního zajištění vlastního portfolia. Protože výsledky byly velmi přesvědčivé, rozšířili jsme nabídku na kompletní know-how obchodování opcí – primárně pro drahé kovy, ale samozřejmě i pro další oblasti. Zájem byl a je velký. Po propadu ceny stříbra v první polovině tohoto roku jsme s potěšením sledovali, jak absolventi dokázali výrazně vydělat právě na korekci ceny stříbra. Nyní došlo k propadu na trhu zlata a titíž investoři byli opět perfektně připraveni. Opět se dostavily zajímavé výdělky. Připravenému zkrátka štěstí přeje.



Shrnutí je prosté: Není důležité, zda stříbro nebo zlato poroste, nebo zda drahé kovy poklesnou. Není důležité umět vystihnout cenové dno pro nákup a cenový vrchol pro prodej. Důležité je neustrnout pouze u nákupu drahého kovu. Každému investorovi se vyplatí naučit se pár opčních strategií, které pak v reálu nezaberou prakticky žádný čas. Našim klientům je pak jedno, zda zlato a stříbro roste nebo padá. Jak ukazuje denní praxe, klienti už vydělávají na obojím. A neplatí to jen v drahých kovech. Kdo umí vydělávat na poklesu nebo na růstu, ten má radost z každého směru vývoje trhu.


Neberte prosím tento článek jako samochválu. Jde jen o praktickou ukázku, že k zisku není nutné odhadnout směr trhu a zachytit velké trendy.

Link: http://www.silverum.cz/

Nepříjemné věci se nesdělují lehce, respektive se je lidé snaží nevnímat. Je nepříjemnou pravdou, že penzijní systém, jak jej známe z dnešních dnů, je minulostí. Důchody během dvaceti let zmizí, respektive se smrsknou na chudinskou dávku, možná tak dobrou k živoření.

Důchody prostě nebudou.

"Fajn, to je přece známá věc.To se mě ale netýká, já si přece na penzi spořím v penzijním připojištění", řekne si asi mnohý dnešní třicátník s pocitem uspokojení. Materiály penzijních fondů přetékají optimistickými čísly, hemží se trvale rostoucími grafy. Z propapagačních letáků se usmívají spokojení penzisté, hovící si na jachtách nebo slunných plážích. Bohužel, opět jde jen o iluzi. Jde o obrovský byznys prodejních provizí, správcovských poplatků a jiných benefitů - ovšem pro provozovatele a správce těchto fondů, nikoliv pro klienty. Alespoň ne za současného stavu, kdy průměrné úložky do těchto fondů jsou velmi malé - a především výkonnost penzijních fondů je více než chabá...



Penzijní fond je pro mne trvalým zdrojem zábavy. Dávám do něj měsíčně pár drobných, jen tak "ze sportu". Když mi ale jednou ročně přijde výpis z "mého" penzijního fondu, velmi dobře se bavím. Ta hrdost, s jakou pan manžer XY oznamuje, že penzijní fond dosáhl zhodnocení téměř 1,5% p.a.! To opravdu pobaví. Samozřejmě se fond tak trošku opomene zmínit, kolik činila třeba roční inflace....


Zkusme si schválně spočítat, jakou penzi ze svého spoření nakonec budeme dostávat (pokud se jí samozřejmě ve zdraví dožijeme). Zkusme si také spočítat, v jak znehodnocené měně penzi budeme dostávat - třeba za 40 let, při roční "mírné" inflaci 2% ..... A také uvažujme, že potraviny, energie, voda a další nebytné věci jistě nebudou stále levnější a levnější - ostatně ani dnes tento trend není, že?
A nenaznačuje dosavadní vývoj, že se blížíme spíše tomuto scénáři?

A jak to vypadá se "státem garantovanou penzí"? Přece si všichni ne/dobrovolně musíme platit různá "pojištění", ať chceme nebo nikoliv. Státní penze je iluzí. Česká republika již nyní zdaňuje své poddané - pardon, občany - dosti brutálně. Kdeže jsou doby desátku.... A nelze se nadít, že s horšící se demografií a stále menší konkurenceschopností jde jen o přechodný jev. Navíc je třeba si uvědomit, že stát může kdykoliv změnit pravidla hry a poddaný smí jen poslouchat a plnit to, co mu stát přikáže.

Chcete příklady? Co třeba zdanění "ad hoc", které bylo uplatněno jako trest proti těm, kteří si dovolili využívat stavební spoření? Klidně se může stát (a myslím si, že se to stane), že při výplatě těch ubohých penzí přijde vždy nějaká ta "nezbytná povodňová daň", jen aby se z obyvatel zase vydojila nějaká ta miliarda do černé díry státního rozpočtu. Nekompetentní politici přece vždy potřebují další přísun peněz do pozlacených dálnic, armádních zakázek pro kamarády, fotovoltaických kšeftíků nebo dalších tunelů, kterými je česká politika světově proslulá.

Ale abych nekřivdil jen naší tuzemské vrchnosti, celoevropský trend je již dnes velmi zřetelný. Kdo netrpí ztrátou paměti, dobře si připomene katastrofální stav veřejných financí jiných evropských států - pokud odhlédneme od tuzemské věčně děravé státní kasy, pak se na nás koukají černé díry v podobě pokladen Řecka, Portugalska, Španělska ....

Myslíte, že se tyto díry podaří trvale zalátat vzájemným půjčováním mezi státy eurozóny? Nebo vytvářením dalších a dalších dluhopisů? Nebo přímo tiskem peněz, jak to v posledních týdnech ukázal šéf FEDu Ben Bernanke?

Pořád ještě máte pocit, že budete mít "slušnou penzi"?

Link: http://www.silverum.cz/

Svůj předchozí článek jsem nazval „Důchod nebude, počítejte s tím“. To jsem ještě netušil, že mi události dají tak rychle zapravdu. Maďarsko, kde byly bezostyšně zestátněny penzijní fondy, ukazuje, jak bláhové je věřit slibům politiků a spoléhat na závaznost dohod se státem.
Penzijní systém ani soukromé fondy, jak se ukázalo, vůbec nejsou nedotknutelné. Demokraticky zvolení politikové prostě mohou demokraticky zákonem udělat prakticky cokoliv.



Pokud by občan chtěl změnit jakoukoliv smlouvu bez domluvy s druhou smluvní stranou, asi by brzy skončil v kriminále. No schválně, zkuste si třeba změnit výši daní směrem dolů.... Maďarský gróf - pardon, maďarský stát – jasně ukázal svým nevolníkům, že závaznost smlouvy platí jen ve vztahu shora dolů, nikoliv opačně. Stát, pán a vládce svých daňových poplatníků, ovšem může zalovit v kapsách svých poddaných kdykoliv. Maďarský přechod od soukromého spoření ke státnímu je tak „dobrovolný“, že si nezadá s praktikami loupeživého rytíře.



Nemusíme chodit ovšem do Uher, abychom viděli, jak končí sliby politiků. Domácí zdanění stavebního spoření padesáti procenty je krásnou ukázkou toho, jak si politici váží svých daňových poplatníků. A jak se cítí vázání smlouvami či obecnými pravidly slušnosti. Porušení smlouvy je u občana trestným činem, u státu se honosně označí za „reformu“.
Naprosto přesně ilustruje přístup českých politiků k poddaným poslední „mírné opomenutí“, díky kterému si naši drazí poslanci v lednu polepší skokově až o 15.000 Kč. Sice „jen“ jednorázově, ale pro pochopení principu to myslím stačí. Opravdu „drazí“ poslanci, že? Pikantní na této události je ale něco jiného : prostému lidu ovšem titíž poslanci příjmy neváhali pokrátit ve stavu legislativní nouze....

Nejinak je tomu s důchody a s daněmi. Na penze si sice má občan platit do státních i do soukromých fondů. Ovšem peněz se nedočká. Co nepohltí inflace, shrábne politik novou „reformou reformy“. A daně? Škoda mluvit. Evropská unie buduje nové armády zbytečného personálu a vazalské země jsou vyzývány k přípravě nových daních. Opět se vynořila úvaha o dani z odeslaného e-mailu, vážně se zvažuje zdanění silnic a další triky, jak z nebohých nevolníků vytáhnout další a další peníze. Už chybí jen slavná Fantomasova „daň z práva na život“ a máme to kompletní, což?

Ale zpět k penzím.

Drsné jsou úvahy Bezděkovy komise o tom, že by se měla penze držet jakž takž nad 40 procenty průměrné mzdy. Bude vám to snad stačit? Přímo hororová je vize, že by koncem století měli lidé do penze odcházet ve věku 72 let. Dovedete si představit dvaasemdesátiletého řidiče kamionu, horníka nebo pokladní v supermarketu?
Cítíte nesmyslnost tohoto stylu uvažování? Vždyť se tímto způsobem uvažování časem dostaneme do situace, kdy politik bude zdůvodňovat reálnou penzi ve výši 10% průměrné mzdy při odchodu do důchodu ve věku 90 let...


Není čestnější přiznat barvu a konečně říct, že penze v dnešní podobě končí? Ano, to by jistě bylo čestnější. Ovšem od politiků, kteří k vlastním voličům přistupují výše uvedenými způsoby, se čestný přístup nedá očekávat. Rozumnější je tedy uvědomit si včas fakta a postarat se o svoji penzi sám. Jde to, i bez statisícových příjmů měsíčně. Ovšem jinak, než spoléháním na plané sliby politiků. Jak nám ukázali názorně Maďaři, znárodňovat lze cokoliv a kdykoliv.

Link: http://www.silverum.cz/

Nepříjemné věci se nesdělují lehce, respektive se je lidé snaží nevnímat. Je nepříjemnou pravdou, že penzijní systém, jak jej známe z dnešních dnů, je minulostí. Důchody během dvaceti let zmizí, respektive se smrsknou na chudinskou dávku, možná tak dobrou k živoření.

Důchody prostě nebudou.

"Fajn, to je přece známá věc.To se mě ale netýká, já si přece na penzi spořím v penzijním připojištění", řekne si asi mnohý dnešní třicátník s pocitem uspokojení. Materiály penzijních fondů přetékají optimistickými čísly, hemží se trvale rostoucími grafy. Z propapagačních letáků se usmívají spokojení penzisté, hovící si na jachtách nebo slunných plážích. Bohužel, opět jde jen o iluzi. Jde o obrovský byznys prodejních provizí, správcovských poplatků a jiných benefitů - ovšem pro provozovatele a správce těchto fondů, nikoliv pro klienty. Alespoň ne za současného stavu, kdy průměrné úložky do těchto fondů jsou velmi malé - a především výkonnost penzijních fondů je více než chabá...



Penzijní fond je pro mne trvalým zdrojem zábavy. Dávám do něj měsíčně pár drobných, jen tak "ze sportu". Když mi ale jednou ročně přijde výpis z "mého" penzijního fondu, velmi dobře se bavím. Ta hrdost, s jakou pan manžer XY oznamuje, že penzijní fond dosáhl zhodnocení téměř 1,5% p.a.! To opravdu pobaví. Samozřejmě se fond tak trošku opomene zmínit, kolik činila třeba roční inflace....


Zkusme si schválně spočítat, jakou penzi ze svého spoření nakonec budeme dostávat (pokud se jí samozřejmě ve zdraví dožijeme). Zkusme si také spočítat, v jak znehodnocené měně penzi budeme dostávat - třeba za 40 let, při roční "mírné" inflaci 2% ..... A také uvažujme, že potraviny, energie, voda a další nebytné věci jistě nebudou stále levnější a levnější - ostatně ani dnes tento trend není, že?
A nenaznačuje dosavadní vývoj, že se blížíme spíše tomuto scénáři?

A jak to vypadá se "státem garantovanou penzí"? Přece si všichni ne/dobrovolně musíme platit různá "pojištění", ať chceme nebo nikoliv. Státní penze je iluzí. Česká republika již nyní zdaňuje své poddané - pardon, občany - dosti brutálně. Kdeže jsou doby desátku.... A nelze se nadít, že s horšící se demografií a stále menší konkurenceschopností jde jen o přechodný jev. Navíc je třeba si uvědomit, že stát může kdykoliv změnit pravidla hry a poddaný smí jen poslouchat a plnit to, co mu stát přikáže.

Chcete příklady? Co třeba zdanění "ad hoc", které bylo uplatněno jako trest proti těm, kteří si dovolili využívat stavební spoření? Klidně se může stát (a myslím si, že se to stane), že při výplatě těch ubohých penzí přijde vždy nějaká ta "nezbytná povodňová daň", jen aby se z obyvatel zase vydojila nějaká ta miliarda do černé díry státního rozpočtu. Nekompetentní politici přece vždy potřebují další přísun peněz do pozlacených dálnic, armádních zakázek pro kamarády, fotovoltaických kšeftíků nebo dalších tunelů, kterými je česká politika světově proslulá.

Ale abych nekřivdil jen naší tuzemské vrchnosti, celoevropský trend je již dnes velmi zřetelný. Kdo netrpí ztrátou paměti, dobře si připomene katastrofální stav veřejných financí jiných evropských států - pokud odhlédneme od tuzemské věčně děravé státní kasy, pak se na nás koukají černé díry v podobě pokladen Řecka, Portugalska, Španělska ....

Myslíte, že se tyto díry podaří trvale zalátat vzájemným půjčováním mezi státy eurozóny? Nebo vytvářením dalších a dalších dluhopisů? Nebo přímo tiskem peněz, jak to v posledních týdnech ukázal šéf FEDu Ben Bernanke?

Pořád ještě máte pocit, že budete mít "slušnou penzi"?

Link: http://www.silverum.cz/

Nemá smysl příliš komentovat průběh takzvané reformy důchodového systému. Kdo má pocit, že je vše v pořádku a už se těší na příjemný podzim života v hojnosti státního důchodu a tučné renty z penzijního spoření, ten nemusí číst dál. Pohádky najde jinde.

Vládě nelze upřít virtuózní schopnost zvýšit daně, zbavit se zodpovědnosti za deficity rozpočtu i důchodového systému, a dopředu omluvit očekávanou inflaci a zdražování. Je na každém z nás, aby si uměl vládní kroky vyložit správně. Osobně odmítám přijmout snahu lobby politiků, penzijních fondů a bankovních institucí, že mám uvěřit tvrzení typu Nula plus nula rovná se dvě.

Jedno je jisté. Průběžný důchodový systém uchystá mnohým velmi krušnou budoucnost. A proklamované další pilíře? O penzijním připojištění škoda mluvit – každý zná prachbídnou výkonnost penzijních fondů. Chcete-li vsadit vaši budoucnost na polomrtvého hlemýždě, prosím. Pokud si přejete po letech zjistit, že vám inflace požrala i to málo, co jste naspořili, ok. Proti gustu žádný dišputát. Může vás pak hřát aspoň vědomí, že jste svými úsporami živili menší pluk bankovních úředníků a manažerů fondů. Budiž vám útěchou, že jejich penze jsou i díky vám opravdu solidní...

Zhodnocení, které předvádějí penzijní fondy, dosáhne každý příčetný jedinec sám a – s prominutím – levou zadní. Nejtriviálnější cestou je kopírovat portfolio těchto fondů – což lze s využitím rozumných instrumentů realizovat celkem snadno. Rozumnější je samozřejmě pracovat s ochranou proti propadů trhů, což většina fondů příliš neumí. V prvním i ve druhém případě nejde o nic složitého. Učím to naše klienty dnes a denně.

Druhou úrovní je nejen překonání inflace a „výkonů“ penzijního fondu, ale
dosažení zhodnocení přes 10% ročně. I to se dá naučit v poměrně krátkém čase. Nespornou výhodou je, že vše se dá trénovat „nanečisto“, tedy bez ztráty. Teprve potom vstupujeme do reálných obchodů a vždy tak, abychom měli ošetřené riziko, že trhy půjdou proti nám.

O obou situacích ale čelíme jinému zásadnímu riziku, se kterým „důchodová reforma“ vůbec nepočítá. O co jde?

Jde o riziko budoucího pádu měn, skokové inflace, hyperinflace. Stačí se podívat na pokles kupní síly české koruny. Co šlo nakoupit třeba za 100.000 korun v roce 1993? A co za stejnou částku pořídíme dnes? Namítnete, že koruna je atypická, u nás šlo přece o transformovanou ekonomiku. Fajn, tak se podívejme na graf dolaru nebo třeba britské libry. Kde byly tyto měny třeba před třiceti lety a kde jsou dnes?
Pokud netrpíme ztrátou paměti, pak si můžeme připomenout, jak nahnuté to mělo euro v polovině minulého roku. Myslíte, že tyto krize jsou zažehnány? Omyl, jsou jen odsunuty. Obávám se, že jednou k skokové devalvaci dojde. Víte, jak dopadli penzisté v době německé hyperinflace? Doporučuji román „Černý obelisk“ od Remarqua....

Proto při našich úvahách o vlastním zabezpečení se na důchod musíme počítat s velmi reálnou hrozbou pádu papírových měn. Proti krachu měny nás ale neochrání žádný papírový instrument. Je proto velmi rozumné, pokud si část úspor přeměníme v drahé kovy. Osobně preferuji
investiční stříbro, k čemuž mám dobré důvody. Když jsem začínal s nákupy stříbrných slitků a mincí, nestála unce stříbra ani osm dolarů. Dnes se stejná unce investičního stříbra cení přes třicet dolarů.... Odmítal jsem debaty o vlivu DPH atd., vím proč stříbro kupuji. Naši klienti – a patří mezi ně i velmi zámožní investoři – rovněž vědí,
proč preferují právě investiční stříbro, i proč preferují investiční stříbro námi nabízené. Současnost nám i našim klientům dala plně zapravdu. A klidně se vsadím, že budoucnost nám dá zapravdu ještě víc.

Je na každém, zda svoje stáří svěří do rukou dnešních politiků a bankéřů. Kde jim za dvacet nebo třicet let bude konec... Žádný politik, v minulosti ani v budoucnu, ale nikdy nepoleví ve snaze zvyšovat daně a vytloukat jeden dluh jiným dluhem. Bohužel politik vždy bude mít převahu nad řadovým občanem, neboť politik svoji vůli může občanovi kdykoliv vnutit zákonem. Kdo ale stále své vrchnosti věří, ať jí svěří svoje peníze a doufá.

Jsem rád, že naši klienti na sliby politiků odkázáni nebudou. Mnozí by dnes mohli správcům penzijních fondů ukázat, že lze bez zbytečného rizika zhodnotit vlastní prostředky daleko lépe. A investiční stříbro (ovšem likvidní a pravé) je tvrdý polštářek, který ale spolehlivě chrání před pádem měny. Ze stoupajícího objemu objednávek investičního stříbra i z trvalého zájmu o naše konzultace vidím, že mnozí jsou si dobře vědomi faktu, že důchodové zabezpečení státem je minulostí a nabízené alternativy fondů trn z paty nevytrhnou.


Je „doreformováno“. Budoucnost má každý ve svých rukách. Toto otřepané klišé má dnes zcela nový význam. Vidím, že na Titanicu důchodového systému hraje bezradný orchestr poslední skladbu, která zní po čertech falešně. Není proto od věci sundat růžové brýle a přestat věřit na zázraky. Víme, že si každý může postavit vlastní důchodový systém, který bude nepochybně výkonnější. A především – bude výhradně v našich rukách.

Link: http://www.silverum.cz/

Svůj předchozí článek jsem nazval „Důchod nebude, počítejte s tím“. To jsem ještě netušil, že mi události dají tak rychle zapravdu. Maďarsko, kde byly bezostyšně zestátněny penzijní fondy, ukazuje, jak bláhové je věřit slibům politiků a spoléhat na závaznost dohod se státem.
Penzijní systém ani soukromé fondy, jak se ukázalo, vůbec nejsou nedotknutelné. Demokraticky zvolení politikové prostě mohou demokraticky zákonem udělat prakticky cokoliv.



Pokud by občan chtěl změnit jakoukoliv smlouvu bez domluvy s druhou smluvní stranou, asi by brzy skončil v kriminále. No schválně, zkuste si třeba změnit výši daní směrem dolů.... Maďarský gróf - pardon, maďarský stát – jasně ukázal svým nevolníkům, že závaznost smlouvy platí jen ve vztahu shora dolů, nikoliv opačně. Stát, pán a vládce svých daňových poplatníků, ovšem může zalovit v kapsách svých poddaných kdykoliv. Maďarský přechod od soukromého spoření ke státnímu je tak „dobrovolný“, že si nezadá s praktikami loupeživého rytíře.



Nemusíme chodit ovšem do Uher, abychom viděli, jak končí sliby politiků. Domácí zdanění stavebního spoření padesáti procenty je krásnou ukázkou toho, jak si politici váží svých daňových poplatníků. A jak se cítí vázání smlouvami či obecnými pravidly slušnosti. Porušení smlouvy je u občana trestným činem, u státu se honosně označí za „reformu“.
Naprosto přesně ilustruje přístup českých politiků k poddaným poslední „mírné opomenutí“, díky kterému si naši drazí poslanci v lednu polepší skokově až o 15.000 Kč. Sice „jen“ jednorázově, ale pro pochopení principu to myslím stačí. Opravdu „drazí“ poslanci, že? Pikantní na této události je ale něco jiného : prostému lidu ovšem titíž poslanci příjmy neváhali pokrátit ve stavu legislativní nouze....

Nejinak je tomu s důchody a s daněmi. Na penze si sice má občan platit do státních i do soukromých fondů. Ovšem peněz se nedočká. Co nepohltí inflace, shrábne politik novou „reformou reformy“. A daně? Škoda mluvit. Evropská unie buduje nové armády zbytečného personálu a vazalské země jsou vyzývány k přípravě nových daních. Opět se vynořila úvaha o dani z odeslaného e-mailu, vážně se zvažuje zdanění silnic a další triky, jak z nebohých nevolníků vytáhnout další a další peníze. Už chybí jen slavná Fantomasova „daň z práva na život“ a máme to kompletní, což?

Ale zpět k penzím.

Drsné jsou úvahy Bezděkovy komise o tom, že by se měla penze držet jakž takž nad 40 procenty průměrné mzdy. Bude vám to snad stačit? Přímo hororová je vize, že by koncem století měli lidé do penze odcházet ve věku 72 let. Dovedete si představit dvaasemdesátiletého řidiče kamionu, horníka nebo pokladní v supermarketu?
Cítíte nesmyslnost tohoto stylu uvažování? Vždyť se tímto způsobem uvažování časem dostaneme do situace, kdy politik bude zdůvodňovat reálnou penzi ve výši 10% průměrné mzdy při odchodu do důchodu ve věku 90 let...


Není čestnější přiznat barvu a konečně říct, že penze v dnešní podobě končí? Ano, to by jistě bylo čestnější. Ovšem od politiků, kteří k vlastním voličům přistupují výše uvedenými způsoby, se čestný přístup nedá očekávat. Rozumnější je tedy uvědomit si včas fakta a postarat se o svoji penzi sám. Jde to, i bez statisícových příjmů měsíčně. Ovšem jinak, než spoléháním na plané sliby politiků. Jak nám ukázali názorně Maďaři, znárodňovat lze cokoliv a kdykoliv.

Link: http://www.silverum.cz/

Nepříjemné věci se nesdělují lehce, respektive se je lidé snaží nevnímat. Je nepříjemnou pravdou, že penzijní systém, jak jej známe z dnešních dnů, je minulostí. Důchody během dvaceti let zmizí, respektive se smrsknou na chudinskou dávku, možná tak dobrou k živoření.

Důchody prostě nebudou.

"Fajn, to je přece známá věc.To se mě ale netýká, já si přece na penzi spořím v penzijním připojištění", řekne si asi mnohý dnešní třicátník s pocitem uspokojení. Materiály penzijních fondů přetékají optimistickými čísly, hemží se trvale rostoucími grafy. Z propapagačních letáků se usmívají spokojení penzisté, hovící si na jachtách nebo slunných plážích. Bohužel, opět jde jen o iluzi. Jde o obrovský byznys prodejních provizí, správcovských poplatků a jiných benefitů - ovšem pro provozovatele a správce těchto fondů, nikoliv pro klienty. Alespoň ne za současného stavu, kdy průměrné úložky do těchto fondů jsou velmi malé - a především výkonnost penzijních fondů je více než chabá...



Penzijní fond je pro mne trvalým zdrojem zábavy. Dávám do něj měsíčně pár drobných, jen tak "ze sportu". Když mi ale jednou ročně přijde výpis z "mého" penzijního fondu, velmi dobře se bavím. Ta hrdost, s jakou pan manžer XY oznamuje, že penzijní fond dosáhl zhodnocení téměř 1,5% p.a.! To opravdu pobaví. Samozřejmě se fond tak trošku opomene zmínit, kolik činila třeba roční inflace....


Zkusme si schválně spočítat, jakou penzi ze svého spoření nakonec budeme dostávat (pokud se jí samozřejmě ve zdraví dožijeme). Zkusme si také spočítat, v jak znehodnocené měně penzi budeme dostávat - třeba za 40 let, při roční "mírné" inflaci 2% ..... A také uvažujme, že potraviny, energie, voda a další nebytné věci jistě nebudou stále levnější a levnější - ostatně ani dnes tento trend není, že?
A nenaznačuje dosavadní vývoj, že se blížíme spíše tomuto scénáři?

A jak to vypadá se "státem garantovanou penzí"? Přece si všichni ne/dobrovolně musíme platit různá "pojištění", ať chceme nebo nikoliv. Státní penze je iluzí. Česká republika již nyní zdaňuje své poddané - pardon, občany - dosti brutálně. Kdeže jsou doby desátku.... A nelze se nadít, že s horšící se demografií a stále menší konkurenceschopností jde jen o přechodný jev. Navíc je třeba si uvědomit, že stát může kdykoliv změnit pravidla hry a poddaný smí jen poslouchat a plnit to, co mu stát přikáže.

Chcete příklady? Co třeba zdanění "ad hoc", které bylo uplatněno jako trest proti těm, kteří si dovolili využívat stavební spoření? Klidně se může stát (a myslím si, že se to stane), že při výplatě těch ubohých penzí přijde vždy nějaká ta "nezbytná povodňová daň", jen aby se z obyvatel zase vydojila nějaká ta miliarda do černé díry státního rozpočtu. Nekompetentní politici přece vždy potřebují další přísun peněz do pozlacených dálnic, armádních zakázek pro kamarády, fotovoltaických kšeftíků nebo dalších tunelů, kterými je česká politika světově proslulá.

Ale abych nekřivdil jen naší tuzemské vrchnosti, celoevropský trend je již dnes velmi zřetelný. Kdo netrpí ztrátou paměti, dobře si připomene katastrofální stav veřejných financí jiných evropských států - pokud odhlédneme od tuzemské věčně děravé státní kasy, pak se na nás koukají černé díry v podobě pokladen Řecka, Portugalska, Španělska ....

Myslíte, že se tyto díry podaří trvale zalátat vzájemným půjčováním mezi státy eurozóny? Nebo vytvářením dalších a dalších dluhopisů? Nebo přímo tiskem peněz, jak to v posledních týdnech ukázal šéf FEDu Ben Bernanke?

Pořád ještě máte pocit, že budete mít "slušnou penzi"?

Link: http://www.silverum.cz/

S radostí sleduji proměnu, kterou tuzemští investoři v posledních letech procházejí.

Všichni pamatujeme doby, kdy úroveň finanční gramotnosti mezi investory byla velmi nízká. Klasickým přístupem při výběru investice byl takzvaný "pohled do zpětného zrcátka" - investor se prostě podíval na graf, uviděl růst a tak nakoupil s přesvědčením, že růst bude pokračovat. Tvrdým vystřízlivěním pak pro mnohé byl propad trhů v době krize.

Řekl bych, že se za poslední roky leccos změnilo.
Ve své obchodní praxi (jsem vedoucím prodeje ve společnosti SILVERUM s.r.o., obchodující s investičním stříbrem a s investičním zlatem) pozoruji, že ze "zákazníků" se stávají "klienti". V čem je změna?

Především v přístupu k investicím. Investoři, alespoň dle mých zkušeností, se konečně zajímají o klíčové aspekty investice. V případě investičních kovů by se laikovi jako klíčová mohla samozřejmě jevit cena zlata nebo cena stříbra. Není to pravda - klíčovým aspektem při investici je především promyšlený investiční záměr a znalosti obchodních nástrojů. Není třeba nakoupit "nejlevněji", zato vždy musíme nakoupit investiční kov v likvidním provedení. A především musíme přesně vědět, co dále s investicí zamýšlíme.

Situaci velmi výstižně ilustruje to, jak se mění skladba dotazů. Dříve se klienti ptali, kam půjde cena kovu. To samozřejmě můžeme jen odhadovat, můžeme klientovi ukázat "vodítka", která s větší či menší mírou pravděpodobnosti mohou pomoci tipovat směr pohybu ceny zlata nebo ceny stříbra. Klientům ovšem raději ukazujeme, jak uspět při růstu ceny, ale jak realizovat zisk i při poklesu ceny. Mnozí klienti, kteří začínali jen prostým nakupováním investičního zlata nebo investičního stříbra, objevili nový směr. Není totiž důležité nakoupit nejlevněji - důležité je umět získat z růstu i z poklesu ceny.

Jak je možné profitovat z propadu ceny, když mám nakoupen investiční kov - anebo třeba akcie? Klíčem k úspěchu je poznání nevelkého spektra nástrojů, které každému investorovi umožní pohybovat se v nové investiční dimenzi. Tomu však je třeba věnovat něco málo času konzultacím.

A tady se ukazuje další paradox - i dnes, po zkušenostech s mohutnými propady trhů, leckterý investor "nemá čas", aby se "tím zabýval". Ptám se investora, zda měl čas naučit se číst a psát, nebo třeba řídit auto. Odpovědí bývá, že samozřejmě ano. Totéž ovšem platí i pro investování. Kdo chce uspět, musí znát. Pozitivní je, že investorů, kteří "nemají čas", rapidně ubývá. Denně se objevují noví zájemci, kteří si přejí poznat zákonitosti trhů a obchodní nástroje, s nimiž uspějí jak při růstu, tak při poklesu. Jsem velmi rád v kontaktu s klienty, kteří při konzultacích zjišťují, že investice lze opravdu zvládat s minimem času, pokud mají maximum vědomostí. Nehledají "věšteckou kouli", aby uměli předpovědět směr trhů, ani "zaručené obchodní systémy", které by z nich do roka udělaly milionáře. Čím dál více klientů hledá účinné nástroje, které jejich investice ochrání a které umožní profitovat bez ohledu na to, kterým směrem se trh vydá.


Vidím v této změně postoje investorů velkou kvalitativní změnu. Ubylo "hledačů levných výprodejů" i těch, kteří spoléhali na nekonečný růst trhů až do nebe. Naopak přibylo zájemců o kvalitní informace. A věřím, že přijde doba, kdy věta "na to já nemám čas" bude anachronismem nejtvrdšího kalibru. Kdo nemá totiž čas na své investice, ten o své investice nepochybně časem přijde.

Link: http://silverum.cz

Jak víte z předchozího článku, jsem jeden ze spolumajitelů firmy SILVERUM s.r.o. Zabývám se aktivně obchodávním s investičním zlatem a především s investičním stříbrem. Moje oblíbená otázka, kterou s potěšením kladu profesionálům z řad finančních poradců, bankovních specialistů a podobných lidí z peněžní branže, tedy logicky zní: Čím jsou kryté peníze?

Jak se to s penězi ve skutečnosti má, to je shrnuto velmi přesně zde.

Bankovní instituce, finanční poradci a další peněžníci všeho druhu mi poměrně často volají. Zvou mne do svých instutucí, nabízejí mi všemožné produkty. S nadšenou intonací hlasu a superlativním jásáním mi malují zářné zítřky a prosperitu, která mne po nákupu jejich vysoce sofistikovaných produktů nepochybně čekají.

Že si svůj majetek spravuji vcelku úspěšně sám, že obchoduji s drahými kovy a velmi solidně se mi daří především v opčních obchodech, to jaksi na vědomí neberou. Ok, jsem zdvořilý člověk a nechám je mluvit dál. Poté, co mi vychválí přednosti "nového zajištěného fondu s výborným ročním výnosem" nebo "úžasné pojištění" všeho možného i nemožného, se dostaneme k otázkám.

Pokorně se tedy těchto odborníků zeptám, jak se to vlastně má s krytím měny. Čím jsou kryty papírky v mé peněžence? Čím je podložena hodnota kovových koleček, které mi cinkají v kapse? Co se skrývá pod záznamem v počítači banky, která vede firemní či soukromý účet?

Na takovou otázku odpovídají uvedení odborníci dvojím způsobem. Jedni - ti větší šíbři - vypálí naslepo. Například se dozvídám, že v ČNB jsou "plné sejfy zlata, stříbra, drahého kamení a tak podobně". Fajn, říkám si, ještě by to chtělo sůl (ta je přece jak známo nad zlato) a máme pohádku kompletní.

Druzí, méně protřelí, přiznají, že nevědí. Tedy, nevědí úplně přesně. Přímo slyším, jak jim kolečka v hlavě pracují. "Co je to za nesmyslnou otázku?" říkají si v duchu a rychle improvizují. S větší či menší obměnou se opět dostaneme k mýtům o sejfech napěchovaných zlatem a stříbrem....

Za celé roky, kdy jsem byl osloven nejméně stovkou nabídek na skvělé zhodnocení peněz, různé investice a výborné zisky (v řádu 2 až 4% p.a., vážně neodolatelné nabídky, že?) jsem pravdivou odpověď dostal všeho všudy dvakrát. Ano, pouze dva lidé věděli, že krytí měny je tzv. aktivy ČNB, především devizovými rezervami. Srozumitelně řečeno: české papírky jsou kryté jinými papírky... Pár kyblíků zlata sice v ČNB také je, ale na tuny potištěného papíru a zvonivých koleček ve šrajtoflích národa (nemluvě o počítačových úsporách na bankovních kontech) to je téměř zanedbatelné.

Překvapuje mne, že profesionálové z bank, peněžních institucí, poradenských firem apod. se neobtěžují znát takto základní věci. Jsou obtíženi tituly z vysokých škol, nepochybně jsou vybíráni z mnoha uchazečů profesionálními "ejčáry", absolvují jistě náročná školení - ale základní věci netuší. Lze se pak svěřit těmto odborníkům? Velmi se obávám, že mainstreamoví ekonomové se pohybují jen v intencích toho, co kde nastudovali, co jim jiní odborníci předložili k vědění a "k uvěření". Pokud ovšem pak dojde k otázce mimo zaběhané rámce, koukají bezradně, respektive dávají ex post opět učeně znějící rady. Kdo si s nimi užil propady trhů v minulých letech, ví své.

Až vám tedy opět zazvoní telefon, nebo až přijde poštou další elegantní pozvánka na vytištěná na ručním papíře, nezapomeňte se zeptat na tu jednu jedinou otázku. Uděláte si rychle obrázek, kdo před vámi vlastně stojí. Zda je to skutečně člověk, který zná podstatu věci, nebo někdo, kdo vám jde převyprávět to, co jej naučili na posledním tréninku prodejních dovedností.

Současný systém financí je velmi podivný.

Čím jsou podloženy peníze v naší peněžence? Popravdě - ničím. Žádné informace o tom, že je měna kryta zlatem či stříbrem, na bankovkách nenajdeme. Bereme jako normální, že naše "peníze" jsou založeny jen na obecné důvěře, že za ně lze něco koupit. Že tato důvěra stojí na papírových nohách a může pominout ze dne na den, znepokojuje pouze znalé. Dokonalé jsou v tomto ohledu eurobankovky. Pozorně si je prohlédněte. Nikde ani zmínka o tom, že jsou to peníze. Opravdu, slovo "peníze" či "bankovky" budete hledat na těchto kouscích papíru jen s obtížemi.

Dalším paradoxem jsou například penzijní fondy a investiční fondy, které investují do dluhopisů. Vpodstatě je takový fond skladištěm dluhů, z nichž se (zatím) platí držitelům úroky...

Státy hospodaří způsobem, který by běžnou domácnost dostal spolehlivě na ulici. Sanace problémů státích deficitů probíhá stylem "chodí pešek okolo", jak to předvedla EU nedávno v kauze Řecka. Ale což, fondů nakupujících za úspor občanů právě tyto problematické dluhopisy je přece stále dost..

Banky, jak víme všichni, vytvářejí peníze pouhým záznamem v počítači. Půjčka v jedné bance se díky multiplikaci rozrůstá jako Otesánek, imaginární peníze přibývají. Kvantita měny ovšem není rovna kvalitě..

Inflace ukusuje hodnotu úspor a centrální banky bohorovně stanovují "inflační cíle". Je to jako by lapka oznamoval roční plán, o kolik hodlá oškubat kolemjdoucí. Ctěný stát dojí z obyvatel daně, zastírá různými "reformami" podstatu věci, a vesele produkuje dluhy. Přímé daně se potichu přesouvají do daní nepřímých, neboť tak daleko běžný občan chválabohu nedohlédne a tyto triky tudíž neprokoukne...

To vše má jedno nepříjemné vyústění - kupní síla úspor klesá a klesat bude. Kdo si myslí opak, má můj obdiv za schopnost bezbřehého optimismu. Protože se věnuji obchodování na burze, především opčním obchodům, velmi dobře si uvědomuji uvedené paradoxy a především rizika z nich plynoucí.

Proto do svého portfolia nakupuji dlouhodob investiční stříbro a zlato. S kolegy, kteří se rovněž věnují tradingu nebo investování, sdílíme podobný názor na budoucnost měn, která není růžová. Věnujeme se obchodování s investičními kovy, především s investičním stříbrem. Objemy stříbra narůstaly a tak jsme koncentrovali soukromé obchody pod "společnou střechu" a založili firmu SILVERUM s.r.o.
Původně servisní firma, která měla sloužit pro naše individuální nákupy se časem rozrostla a stala se tvůrcem trhu s investičním stříbrem v České republice.


Budu zde tedy prezentovat svoje osobní názory, tedy názory člověka, který osobně do stříbra investuje a který se obchodováním se stříbrem a zlatem aktivně zabývá.