Děkujeme našim partnerům:

pfcp fincentrum-logo


Perspektivní trhy a postihování korupce

Dobrá investice? Do elektronickým médií, roste jejich vliv

27.01.2012 14:51

Bezprostředně po skončení 2. světové války se začalo hledat vhodné označení pro nadcházející éru. Novou poválečnou etapu lidských dějin, kde se čím dál více prosazovala jako zdroj socializace, informací a hodnot média. V 70. letech došlo v západní společnosti k intenzivnímu vývoji společenského vědomí, který sice sociologie nebyla schopna předvídat, ale správně jej rozeznala, jako přestavbu názorových a hodnotových systémů. Postindustriální informační společnost bude, podle Bella orientována především na znalosti a vědění.

Přístup k informacím bude hrát stejnou roli, jako v industriální společnosti hmotné statky a výrobní prostředky.[1] Tento trend můžeme pozorovat prakticky od 80. let, kdy se stávají média hlavním informačním a socializačním zdrojem společnosti, a stále stoupá. Zatímco na počátku devadesátých let rostl počet kanálů pouze o 25 až 50 nových televizních stanic ročně. Po roce 1995 byl zaznamenán obrovský nárůst, kdy v druhé polovině devadesátých let roste počet televizních stanic v Evropě pravidelně o přibližně 140 stanic ročně, přičemž mezi léty 1997 – 1998 činil tento počet celých 172 nových stanic.

Moc a vliv médií

Při studiu vztahu médií a politiky, se lze setkat s řadou přístupů paradoxní povahy. Patří mezi ně například intuitivní soudy o moci, respektive o vlivu médií. Panuje dosti rozšířená víra v to, že média mají moc, a přitom existuje jen velmi malá shoda, jaké povahy tato moc vlastně je. Podstatná moc médií spočívá v tom, že se podílejí na socializaci jednotlivce, na jeho včlenění do společnosti, a tím jak na formování jedince, tak na utváření podoby společnosti a vztahů, které v ní panují. Každá společnost si hledá prostředky, prostřednictvím nichž jedinci předkládá hodnoty, o něž se opírá její struktura, fungování a normy, které upravují chování jejích příslušníků. V moderních společnostech se stala podstatným nástrojem šíření, prosazování a upevňování sociálních norem a hodnot právě média. [2]

Média jsou zdrojem moci, respektive potenciálním prostředkem vlivu, ovládání a prosazování inovací ve společnosti. Jsou také pramenem informací životně důležitých pro fungování většiny společenských institucí a základním nástrojem jejich přenosu. Média jsou také zároveň arénou, kde se na národní i mezinárodní úrovni odehrává celá řada událostí z oblasti veřejného života. Jsou považovány za významný zdroj výkladů sociální reality a představ o ní. Také proto jsou média místem, kde jsou konstruovány, ukládány a nejviditelněji vyjadřovány změny v kultuře a hodnotách společnosti a skupin, a to jak v oblasti kulturní, tak i politické. [3]

Média plní ve společnosti pět základních funkcí: informační, kulturní, sociální, zábavní a politickou. Mluvíme-li o médiích v souvislosti s jejich funkcemi, zkoumáme, k čemu média mají doopravdy být, co skutečně dělají a jaký se zdá být účel jejich existence.[4] V této práci nás bude zajímat především funkce politická. Média poskytují příjemcům představu o politických událostech, tématech a aktivitách. Tato představa jim umožňuje pochopit, jak v jejich společnosti politika funguje a jak si lze počínat konstruktivněji v politickém procesu, například u rozhodování při volbách apod. Dle Greama Burtona tato představa poskytuje iluzi, že se příjemci podílejí na politickém procesu, ale ve skutečnosti jim vnucuje autoritu těch, kteří o jejich životech rozhodují, aniž jsou v tomto konání jakkoliv zpochybňováni.[5] Dle Burtona jsou média především velmi dobře schopna mobilizovat veřejné mínění. To znamená, že dokáží přilákat pozornost k něčemu, o čem veřejnost doposud nepřemýšlela, a naznačují veřejnosti způsoby, jak na příslušná témata nahlížet. Tím jsou média také schopna formovat názory na politické události a témata.

Jedním z podstatných témat při studiu vztahu médií a tvorbou politiky je zkoumání povahy vztahu mezi médii a vládnou. Dle Burtona je vláda v nejširším slova smyslu silou, jež může média v jejich činnosti omezovat, nebo jim naopak zajišťovat liberální prostředí naplňující princip svobody projevu.[6] Jako za velmi důležitou a styčnou plochu mezi médii a politickou elitou, považuje přítomnost politiků v médiích. Členové vlády, parlamentu, představitelé politických stran v médiích působí, píší odborné články do periodik, vystupují v diskuzích a jsou předmětem zpravodajského zájmu. Médium potřebuje politiky pro zdroje informací, jako známé tváře, jež pomohou na důvěryhodnosti mediovaného sdělení. A politikové se potřebují objevovat v médiích, aby se vtiskli do podvědomí, prezentovali své názory a postoje a ovlivnili tak názor a mínění občanů - voličů. Burton tak jasně poukazuje, na velkou provázanost těchto dvou mocných institucí. Jedna bez druhé by neznamenaly mnoho. Média potřebují sledovanost a politikové, potažmo vláda potřebují, aby média byla sledována. Avšak dle Waltera Lippmanna vláda, která naslouchá veřejnému mínění, se nesprávně podřizuje diktátu většiny. V kontroverzních otázkách mají rozhodovat odborníci, neboť mají přístup ke spolehlivým informacím, mají odpovědnost vůči demokratickým ideálům, obecným veřejným zájmům, a proto nepodléhají žádným partikulárním zájmům. Veřejné mínění má být jen v roli pozorovatele. Tato forma demokratického řízení je uskutečnitelná za dvou předpokladů: a) demokratické normy jsou právně zakotveny a sankcionovány a b) vláda a experti poskytují občanům požadované statky a služby.[7]

Politický vliv elektronických médií

Podle řady průzkumů se asi polovina lidí domnívá, že zejména elektronická média mají vliv na rozhodování politiků. Už méně je pak reflektován ten fakt, že existence dočasně zvoleného politika, zodpovědného svým voličům, mnohdy závisí právě na několika novinářích, jež nejsou odpovědni nikomu. Pravděpodobně nejen z těchto důvodů, klasičtí politikové v době poválečné éry přistupovali k nově nastupujícím médiím velmi rezervovaně. Významný podíl na této skepsi sehrála zkušenost s působením propagandy před a v průběhu obou světových válek. S prvním krokem, k prolomení lepších vztahů politiků a médii, přišel již na počátku 30. let prezident Spojených států F. D. Roosevelt, kdy začal oslovovat americkou veřejnost přímo prostřednictvím rozhlasu v tzv. fireside chats. Můžeme říci, že šlo o zásadní zlom v komunikaci s občany. Postupně se tak vytvářely zvyklosti spolupráce, která vyústila v současný vztah nepostradatelnosti, daný v podstatě tím, že většina občanů prožívá politickou zkušenost prostřednictvím médií. To platí jak o každodenních politických událostech, tak o předvolební kampani a ještě zvýšené míře o krizových situacích. Společenský a politický vliv médií závisí do jisté míry na vědomé důvěře, se kterou čtenáři, diváci a posluchači přijímají informace médií.

Na základě výše uvedených informací docházíme k závěru, že vliv a moc elektronických médií roste prakticky od jejich vzniku.

V dnešní době se stala média, jedním z nejdůležitějších prostředků, společenských norem a názorů. V otázce politického vlivu médií obecně, lze dojít k závěru, že moderní média usnadnili politickou komunikaci, zároveň lze spatřit možné negativum v míře ovlivnitelnosti médií a jejich důvěryhodnosti.

Ing. Václav Prokůpek, Ph.D.

Použité zdroje:

BURTON, G., JIRÁK, J., Úvod do studia médií.Barriester&Principal. Brno. 2001. 391 s. ISBN 80-85947-67-6
McQUAIL, D., Úvod do teorie masové komunikace. Portál. Praha. 2002. 447 s. ISBN 80-7178-200-9
LIPPMANN, W., Public Opinion, The Macmillan Company. New York. 1960
BELL, D., The Coming in Post-industrial Society. Basic Books. New York. 1973

[1] Bell, D., The Coming in Post-industrial Society, Basic Books, New York, 1973, str. 39-50.

[2] Burton, G. Jirák, J., Úvod do studia médií.Barriester&Principal, Brno, 2001, str. 15.

[3] McQuail, D.,Úvod do teorie masové komunikace, Portál, Praha, 2002, str. 21.

[4] Burton, G. Jirák, J., Úvod do studia médií. Barriester&Principal, Brno, 2001, str. 140.

[5] Tamtéž str. 143.

[6] Burton,G. Jirák, J., Úvod do studia médií. Barriester&Principal, Brno, 2001 str. 134.

[7] Lippmann, W., Public Opinion, The Macmillan Company, New York, str. 276.

Jedna z mála dobrých investic nyní brzdí konstruktivní kreativitu

26.01.2012 15:11

Privatizace Škody Auto byla jedna z mála, která v České republice vyšla. Nyní se ale zdá, že německý investor brzdí v rozletu českým konstrukérům.

Vedení koncernu Volkswagen spustilo velký tlak na Škodu Auto. Prohlásilo, že vybavení škodovek musí být chudší než výbava volkswagenů. Zákazníci z celé Evropy totiž začali dávat přednost levnějším škodovkám se stejnou výbavou, jako mají dražší volkswageny. Bylo by nošením dříví do lesa říkat, že škodovky požívají stejně hodnotných materiálů a dílenského zpracování jako vozy VW.

Mladoboleslavská automobilka žel pod tlakem zavedla už první tři omezení. V octavii s poloautomatickou klimatizací tak nebude chladicí box, do rychlé Fabie RS se nebudou montovat xenonová světla a v superbech už řidiči nenajdou značkové deštníky. Koncern vysvětluje ochuzení základní výbavy snahou o větší rozlišení značek. Bohužel, na vrub české, „lidovější“ škodovky.

Podle Rudolfa Dreithalera z tiskového oddělení firmy však do nové generace Fabie RS nebyla xenonová světla montována nikdy. Oproti předchozí generaci nabízí nový model moderní projektorové halogenové světlomety s natáčením a přední mlhové světlomety s takzvanou corner funkcí, které fungují podobným způsobem jako xenonové - pro rozptyl světla nevyužívají klasické odrazové plochy, ale projektorové čočky. Navíc jsou doplněny o modul zajišťující natáčení světelného zdroje do stran v závislosti na natočení volantu. Nová Fabia RS prý navíc může mít, snad z milosti, i LED světla pro denní svícení. Dreithaler zároveň popřel, že by měly zmizet z výbavy superbu deštníky.

Je pravda, že Škoda v Německu od 1. ledna ještě dále zatraktivní ceny u některých modelů a že v této souvislosti upraví rozsahy výbav. To je podle Dreithalera zcela běžný a léty osvědčený postup produktového managementu v automobilovém průmyslu. Zájemce o škodovku má ale štěstí. Většina zmiňovaných prvků výbavy prý nadále zůstane dostupná jako výbava na přání. Nutno ale podotknout, že v případě, že si do vašeho vozu necháte namontovat určitý výbavový prvek navíc, zaplatíte řádově o několik tisíc korun více, než kdyby tam měl být nainstalovaný sériově.

Samotní němečtí dealeři Škody si na chybějící luxusní doplňky už stěžují. Marně hlásají, že prodeje škodovek klesnou. Není přeci možné, aby si spotřebitel změn nevšiml. Tvrdí, že nekonkurují volkswagenům jako takovým, nýbrž francouzským značkám Peugeot či Renault včetně Dacie. Pravda, české dealery chybějící deštník nejspíše trápit nebude, ale kdo ví. Škoda Auto tyto připomínky účastníků zaznamenala na kongresu prodejců v německé Postupimi.

Problém určité kanibalizace se v koncernu VW řeší od doby, kdy se škodovka a seaty dostaly na kvalitativní úroveň německých vozů. Nový superb dokonce dostal v několika německých recenzích lepší známku než dražší „vlajkové lodě“ VW Passat nebo Audi A6.

Začátek „přibržďování“ rozletu škodovek je však navýsost úsměvný. Šéfa koncernu VW Martina Winterkorna, čtouc si renomovaný, německý, motoristický časopis naštvalo, že český superb kombi vyhrál srovnávací test nad passatem. Resumé bylo, že superb nabízí, jak se říká, více muziky za méně peněz. Proti ikoně volkswagenistů má doopravdy lepší a luxusnější výbavu a větší prostor.

Podobně se na kolbišti koncernových modelů střetla Fabia s Polem. Zákazníci proto místo dražších, designově výraznějších volkswagenů kupují levnější škodovky. Podle odhadů Centra automobilového výzkumu Duisburgské univerzity tak přichází koncern VW o půl miliardy eur ročně. A to nemůže Volkswagen Škodě Auto zapomenout. Přitom, výnosy Škody Auto jdou z velké části opět do Volkswagenu. Winterkorn navíc nabubřele dodává, že češi přeci nemohou nabízet fabii s lepší palubní deskou, než má polo. Český spotřebitel a snad každý český patriot při tomto prohlášení rudne zlobou. Winterkorn navíc zaťal českému, škodováckému, motoristickému povědomí další ránu. "Budeme skutečně muset Škodě utáhnout opratě. Přeji jim úspěch, ale nemůžeme se sami oslabovat," dodal.

Podle Rudolfa Dreithalera se mladoboleslavská automobilka plánuje v dalších letech modelově rozvíjet. Na autosalonu v Paříži Škoda úspěšně představila několik novinek a naznačila, jakým směrem se bude značka dále ubírat. Škoda dynamicky roste na trzích v Evropě i na důležitých trzích v Indii, Rusku a v Číně.

Je smutnou pravdou, že s politikou koncernu Volkswagen nemůžeme nic dělat a jediné, co nám zbývá je, že pokud si vybereme Škodu a určitý prvek výbavy, budeme muset krutě zaplatit. Bylo by ale dobré říci, že pokud by v počátku devadesátých let Volkswagen škodovku nezprivatizoval, jezdili bychom ještě dnes v mírně upraveném favoritu.

Ing. Václav Prokůpek, Ph.D.

Inestice do hokejového projektu se zatím nevydařila

19.01.2012 13:50

Za velmi nevydařenou investici by se daly označit milióny, které putovaly na projekt nového hokejového klubu HC Lev Poprad, který startuje spolu s kluby Ruské federace, Běloruska a Kazachstánu v takzvané Kontinentální hokejové lize, tedy momentálně nejprestižnější hokejové soutěži Evropy a Asie.

Finanční potíže týmu HC Lev Poprad mají za následek změnu majitele. Klub, přestože hraje v Popradu, oficiálně sídlí v ČR. Veřejně se hovoří o tom, že HC Lev dluží hráčům peníze a i proto muselo dojít ke změně vlastnické struktury. Do představenstva klubu se nyní dostali noví vlastníci s ČKD Group a hovoří se o stěhování klubu do Prahy, konkrétně do O2 Arény.
Ale pozor, zápasy KHL by asi pražské publikum lákaly, ale co například s juniorským týmem, který nyní hraje pod názvem Tatranskí Vlci ve Spišské Nové Vsi a právě start juniorského týmu v MHL (juniorská soutěž KHL) je podmínkou účasti ve velkolepé soutěži Kontinentální hokejové ligy.
Myslíte si, že by v ČR, která je doslova přemlsána kvalitním hokejem a na zápasy výkonnostních soutěží chodí jen desítky diváků, by lidé chodili na zápasy juniorky? A potom, KHL je kvalitní soutěž, vyžaduje tedy i kvalitní zázemí, kvalitní dopravu a kvalitní hráče. Existuje v ČR finanční skupina, která by to dlouhodobě dokázala zvládnout?
Snad, ale vzpomeňme, že dodnes jsou finanční problémy kolem výstavby O2 Arény nevyřešeným problémem. Vždyť kvůli nim přišla o první místo na trhu i největší sázková kancelář v zemi. Mají naši investoři skutečně na to, udržet v zemi hokeji zaslíbené tak finančně náročný hokejový projekt.
Ing. Václav Prokůpek, Ph.D.

Facebook: Investorská nutnost či závislost?

19.01.2012 13:48

Cože, vy nemáte facebook? A že jste ještě neslyšeli o novém Iphonu či přenosných přehrávačích všech formátů? Tak to radši ani nechoďte z domu. Zní to možná až směšně, ale přesně takhle to teď funguje. Možná, že Vaše rodiče by kolegové v práci kvůli tomu ještě neodepsali, mladší generace se však bez těchto „ veledůležitých“ informací prostě neobejde.

Nikdo těmto „vychytaným“ věcičkám nemůže upřít, že nám hodně ulehčují komunikaci, že technika šla v poslední době doslova mílovými kroky dopředu a že člověk žijící před deseti lety, by se už asi v dnešním světě těžko orientoval, zda – li vůbec. Všechno má ale dvě strany mince. O té druhé, negativní, snad ani tvůrci oněch zmiňovaných technických výstřelků doby neměli tušení.

Nicméně je důležité o tom mluvit, zas a znovu, protože negativ, které tyto „ hračky“ přináší,může být dokonce víc než pozitivních stránek věci a nad tím bychom se měli vážně zamyslet.Když mi moji rodiče vyprávěli o svém dětství, slýchával jsem, že prováděli lumpárny typu „kradení jablek sousedům“ nebo „ rozbíjení oken fotbalovým míčem“, to hlavní ale bylo, že téměř neustále byli venku a volný čas trávili především sportem.

Ne, že by mě tyhle tisíckrát omílané historky nějak zvlášť bavily, o to víc, že já také nejsem typický příklad člověka, co tráví celý den u počítače, nicméně vždy jsem si říkal, že máme dětství o mnoho pestřejší a kromě sportu můžeme navíc využívat právě i různé interaktivní služby, kterými můžeme trávit volný čas.

Nakonec jsem rád, že pubertu jsem strávil v době, kdy největší vymožeností bylo ICQ, protože jenom na něm jsem strávil dlouhé hodiny. Kdyby tvůrci toho „ slavného“ facebooku poslali do světa svojí hračku dříve, obávám se, že by mě to spolklo, tak jako mnoho teenagerů nyní.

Podrobně si tedy představme hlavní problémy vysedávání u facebooku po celé hodiny,alespoň z mého pohledu. Virtuální kamarádství je sice hezká věc, ale zkuste si představit, kolik z vašich 380 facebookových přátel by vám opravdu pomohlo v nouzi, a pak si položte otázku, kolik těch opravdových přátel máte? Nehledě na to, že některé přátele často ani neznáte a nevíte, co od nich čekat.

Dalším úskalím je naprostá ztráta času, kterou by mladí lidé mohli věnovat sportu, škole,stýkáním se s kamarády nebo četbou. Troufnu si tvrdit, že možná až 50 procent teenagerů stráví na facebooku dvě hodiny denně a více, s tím by se už mělo něco dělat.

S tím souvisí další, ale až druhořadé patálie, týkající se fyzické kondice dětí, která půjde logicky dolů, už teď neudělá půlka mladých kotrmelec, kolik to bude za 10 let? Samozřejmě,z neustálého vysedávání u počítače můžou přijít také zrakové problémy či nepříjemnosti sezády. Dokonce na facebook může podle posledních průzkumů vzniknout i závislost, ale to už je jiná kapitola.

Tvůrce čehokoliv, ať už opravdové revoluce nebo jen nějaké technické pomůcky jde do svého projektu samozřejmě po hlavě a s dobrým úmyslem, občas by se však měli nejprve tito lidé zamyslet nad možnými následky, které jsou v některých případech mnohem horší...

7 SEO, Dog Pictures, Dog Photos, Puppy Pictures, Puppy Photos