Děkujeme našim partnerům:

pfcp fincentrum-logo


Perspektivní trhy a postihování korupce

Prodej J&T Banky do čínských rukou může být velmi nevýhodným obchodem

23.12.2016 23:52

Prodej podílu ve finanční skupině J&T, do níž patří J&T Banka. Jedná se sice o menší banku, ale vzhledem k tomu, že banky hrají klíčovou roli v národní ekonomice, je i taková akvizice citlivou záležitostí, píše v textu pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal.

Čínská společnost CEFC rozeslala předžalobní výzvy, kterými chce zabránit zveřejňování informací o tom, že představitelé CEFC působili v propagandistické platformě politického oddělení Čínské lidové armády, Čínské asociaci pro přátelské styky se zahraničím (CAIFC).

Jako důvod uvádí mimo jiné to, že tyto informace mohou „ohrozit schválení transakce – nabytí podílu ve skupině J&T – ze strany příslušných regulátorů”. Tvrzení o působení předsedy představenstva Chana Chauta CEFC v údajně CAIFC není pravdivé a není objektivně doložitelné.

Klíčem je J&T Banka
Příslušnost pana Chana k šanghajské pobočce CAIFC byla přitom ještě nedávno uváděna v jeho oficiálním medailonku na stránkách Smíšené česko-čínské komory, který byl nicméně nedávno změněn.
Připomíná to události z první poloviny tohoto roku, kdy CEFC rozeslala sérii předžalobních výzev médiím, které psaly o členství Jie Ťien-minga, spolumajitele CEFC a také poradce českého prezidenta Miloše Zemana, právě v CAIFC.
Minimálně ve dvou oficiálních životopisech, z nichž jeden byl zveřejněn samotnou CEFC se přitom členství Jie Ťien-minga v propagandistické platformě objevovalo. Dokumenty, které Jie Ťien-mingovu minulost v CAIFC potvrzovaly, CEFC následně odstranila.
Na jednu stranu by se celá záležitost dala odbýt radou adresovanou představitelům CEFC, že opakování anekdoty neučiní anekdotu vtipnější. Situace je však vážnější v tom, že čínská strana usiluje o nabytí podílu ve finanční skupině J&T, do níž patří J&T Banka.

Investice opačným směrem
Jedná se sice o menší banku, ale vzhledem k tomu, že banky hrají klíčovou roli v národní ekonomice, je i taková akvizice citlivou záležitostí.
Otázka tedy zní, zda je něco špatného na tom, pokud významný podíl v české bance nabyde společnost ovládána lidmi spojenými s čínskou rozvědkou, když přinese jejím majitelům obrovskou sumu peněz.
Čínské společnosti přitom již ovládají například přístav Piraeus nebo maďarské chemické závody BorsodChem. Může tedy být akvizice J&T Banky do budoucna problematická?

Pro čínské společnosti nejsou zahraniční investice pouze obchodním rozhodnutím, ale také plněním politického pokynu rozšiřovat se do zahraničí, který byl vydán v roce 2000 a znovu potvrzen dvanáctým pětiletým plátem pro léta 2011 až 2015.
Čínské investice jsou pro evropské země něčím novým. V průběhu dvacátého století plynuly investice takřka výlučně z rozvinutých zemí do zemí rozvíjejících se. V minulém desetiletí se však situace změnila.
Nastal velký rozmach investic rozvíjejících se zemí, které ale směřovaly opět do rozvíjejících se zemí. Jako příklad mohou sloužit indické investice v Brazílii nebo čínské investice v Africe. Zcela nedávným fenoménem je pak to, že rozvíjející se země, zejména Čína, začaly investovat do zemí rozvinutých.
Komunistický stát jako investor
Další novinkou čínských investic v Evropě je povaha politického režimu, v němž fungují čínští investoři. Sovětský svaz na Západ neinvestoval, i když se jednalo o podobně autoritářský stát, jako je dnešní Čína.
Mírou autoritářství však podobnost končí. Hospodářským systémem Číny je “kapitalismus se socialistickým charakterem”, ale míra, do jaké čínská komunistická strana kontroluje soukromé a kvazisoukromé společnosti není zcela zřejmá.

Podle odhadů pochází 66% zahraničních čínských investic z podniků vlastněných státem.

Ve většině zemí je investice čistě obchodním rozhodnutím. V případě Číny, kde stát vlastní podíly v mnoha investorech, existuje podezření, že tyto společnosti budou jednat spíše tak, aby splnily strategické cíle Číny, než aby se jednalo pouze o maximalizaci jejich zisku.
Podle stále platné Smlouva o přátelství a spolupráci uzavřenou v roce 1957 s Čínskou lidovou republikou patří Čína mezi přátelské státy České republiky. Na druhou stranu Čína investuje ve státech, s nimiž máme problematické vztahy, jako je Korejská lidově demokratická republika nebo Irán. Z tohoto důvodu může existovat obava ze špionáže a zneužití domácích technologií.
Čínský tlak na status “tržní ekonomika”
Čínské investice v Evropě umožňují čínským společnostem globální růst. Na tom by nic špatného nebylo. Tyto investice budou však zcela jistě podporovat čínský export, a to prostřednictvím distribuce a služeb, což bude zvyšovat nerovnováhu v obchodní bilanci a negativně ovlivňovat domácí zaměstnanost.
Soutěž o čínské investice mezi jednotlivými evropskými zeměmi může také vést ke změně politiky těchto zemí např. ve vtahu k Tibetu, Tchaj-wanu nebo lidským právům v Číně. Stejně tak může vyústit v podporu zrušení zbrojního embarga ve vztahu k Číně.
Důvodem těchto úvah může být příklad přiznání statusu tržní ekonomiky Číně. Již v roce 2011 Čína požadovala přiznání tohoto statusu výměnou za koupi dluhů států Evropské unie. Česká republika tomuto požadavku zatím odolává.
Stejně odolává i Evropská unie, a to i přes nátlak Evropské komise. Island jí však tento status přiznal v roce 2012 výměnou za zahájení rozhovorů o smlouvě o volném obchodu a příslib investic.

Obchod s ďáblem
Obavu také přináší to, že čínské investice a společnosti vedené čínskými manažery zavedou do Evropy čínské pracovní modely. To se ukázalo např. v případě akvizice přístavu Piraeus, kdy i místní společnosti, které neměly čínské manažery, byly ovlivněny čínským snižováním ceny práce a zaměstnaneckých práv.
Za zmínku stojí také to, že Čína odmítá v investicích reciprocitu. Dokonce i nedávný primární úpis akcií společnosti Alibaba, která je kombinací Amazonu, eBaye a slevomatu a je na prvním místě v žebříčku technologických společností, na newyorské burze, byl svého druhu podvodem, protože se neupisovaly akcie společnosti Alibaba, ale akcie schránkové společnosti z Kajmanských ostrovů, která je pouze smluvním partnerem Alibaba.
Důvodem je čínský zákaz zahraničních investic do technologických společností.
Evropské země mají čínským společnostem mnohé, co nabídnut. Jedná se zejména o značku, reputaci, přístup k technologiím, kvalifikované práci, infrastruktuře a obchodu. Čínské společnosti mohou na oplátku evropským společnostem přispět potřebnou hotovostí.
Je ovšem otázka, zda se nejedná o zrovna výhodný obchod.

Václav Prokůpek

Čínský tisk o předsedovi „české” CEFC: Jie Ťien-ming je podezřelý boháč v Číně

23.12.2016 23:49

Stále viditelnější čínská přítomnost v českém byznyse i rostoucí vliv Číny na tuzemskou politickou scénu jsou důvody, proč se důsledně věnovat – mimo jiné – osobě Jie Ťien-minga, spolumajitele společnosti CEFC a poradce českého prezidenta Miloše Zemana. V poslední době se okolnostmi jeho zbohatnutí věnují i zahraniční média a to i v Číně samotné.

Minulý týden HlídacíPes.org a informoval o odchylkách v čínské a anglické verzi článku v časopise Fortune založeném na interview s předsedou CEFC (a poradcem prezidenta Zemana) Jie Ťien-mingem.

Z těchto odchylek a dalších dostupných zdrojů jsme se snažili rekonstruovat různé verze jeho životopisu před založením obří firmy CEFC a původu jeho prvotního kapitálu.

Nejasnosti a hluchá místa v Jieově oficiálním životopisu nově vyvolaly zájem čínských investigativních novinářů z on-line časopisu Ťie-mien (Jiemian). Jeho reportér Li Cu-kchuo (Li Zukuo) v něm tento týden po důkladném pátrání otiskl článek pod názvem Důležité odhalení: Historie počátků Jie Ťien-mingova tajemného impéria

Časopis Ťie-mien je “klíčovým digitálním projektem” šanghajské mediální skupiny Shanghai United Media Group (SUMG), jež vznikla v roce 2013 sloučením dvou největších šanghajských novinových koncernů kolem listů Ťie-fang ž’-pao a Wen-chuej-pao.

SUMG patří s osmi tisíci zaměstnanci a celkovým jměním odhadovaným na 30 miliard CNY (4,6 miliard USD) k největším novinovým koncernům v Číně. Ťie-mien se specializuje na finanční zpravodajství a profesionální investiční a obchodní databáze.

Nejtajemnější boháč v Číně
Ve svém článku autor Li Cu-kchuo konstatuje:

Jie Ťien-ming je nejtajemnější boháč v Číně, lidé o něm vědí žalostně málo – dokonce neznají ani jeho pravé jméno. Podle zjištění reportéra časopisu Ťie-mien se před rokem 2006 psala první slabika jeho druhého jména jiným znakem se stejnou výslovností v jiném tón.
V té době také Jie Ťien-ming nepodnikal v ropném průmyslu a ve finančnictví; jeho podnik prodával písty, potraviny, výrobky ze dřeva hasicí přístroje.
Autor také hned úvodem komentuje případy stahování informací z webu:
Na internetu byly veškeré stopy po Jie Ťien-mingovi pečlivě zahlazeny; přesto se dá z nejrůznějších indícií rekonstruovat, jak a na čem zbohatl.
Podle článku založil Jie svou první společnost roku 1999 ve dvaceti dvou letech na základě reorganizace továrny na motorové písty v rodném městě Ťien-ou.
V letech 2002 – 2004 založil se svou manželkou Wu Li-čchiung (Wu Liqiong) pět různých podniků pro obchodování s hygienickými potřebami, hasícími přístroji, výrobky ze dřeva a potravinami.
Všechny měly sídlo v Ťien-ou v Ulici osvobození (Ťie-fang lu). V roce 2004 sloučil všechny tyto podniku do firmy Ťü-li (Juli) s ručením omezeným. Podle dobových dokumentů představoval její celkový majetek 60 milionů jüanů (asi 225 milonů korun).

Autor konstatuje, že již ve svých začátcích oplýval Jie značnými prostředky; když např v roce 2002 zakládal se svou manželkou společnost pro obchod s dřevěnými výrobky, vykázal při registraci základní kapitál ve výši 1 118 000 jüanů (asi 4 miliony korun).
Článek si klade otázku, co dělal Jie před založením svých společností pod hlavičkou Ťü-li, a konstatuje, že o jeho počátcích slyšeli jeho reportéři tři různé verze. První byla verze z čínské edice časopisu Fortune, podle níž nejdříve zbohatl na prodeji pozemků z majetku hongkongského obchodníka, který se v Jieově rodném městě Ťien-ou ocitl v blíže neurčených nesnázích.
Podle druhé verze působil jako obchodník v Hongkongu. Autor článku nicméně tvrdí, že se mu podařilo vypátrat ještě třetí dosud nepopsanou verzi:
Jeho prvním zaměstnáním nebyl podnikatel, nýbrž obyčejný dělník v továrně na dřevěné výrobky. Ta továrna v Ťien-ou je již mnoho let zavřená, ale reportérovi Ťien-mien se podařilo vypátrat jejího bývalého ředitele. Ten ihned poznal Jie Ťien-minga na fotografii, ale odmítl potvrdit, zda skutečně v továrně pracoval a co pak dělal dál.

“To je záhadná osobnost. Nemohu mluvit. Kdybych mohl mluvit, řekl bych vám to.”

Dražba pokladu pašeráků

Článek se dále krátce věnuje postavě Čang Čchiho, Jie Ťien-mingova společníka od počátků jejich společného podnikání v Ťü-li až do roku 2014, kdy se ve zlém rozešli. Tím také skončilo propojení společnosti Ťü-li s CEFC.
Nakonec dochází text ke klíčové aukci ropné společnosti Chua Chang (Hua Hang) v roce 2006, tedy krátce poté, co “se pan Jie Ťien-ming přestěhoval z Ťien-ou do Sia-menu a změnil si jméno”.
Podle Jie Ťien-mingových slov v časopise Fortune měl právě ziskem této společnosti ve veřejné aukci definitivně vstoupit do ropného průmyslu a světa velkých financí. V aukci se měla společnost Chua Chang ocitnout proto, že patřila do majetku vyhlášeného pašeráka a podvodníka Laj Čchang-singa (Lai Changxing), který byl pár let předtím odhalen a uprchl do Kanady (podrobnosti případu v předchozím článku na Sinopsis.cz).
Jisté je, že společnost CEFC skutečně společnost Chua Chang převzala:
Z věstníku ministerstva obchodu z května 2009, který novinář z Ťie-mien získal, vyplývá, že CEFC Energy získala velkoobchodní licenci na čištěnou ropu, zatímco tato licence společnosti Chua Chang Petro Co. zanikla.
Podle časopisu Ťie-mien ale vůbec není jasné, jak k tomu vlastně došlo. Společnost Chua Chang totiž byla podle všeho společností státní, takže nemohla být v majetku pašeráka Laj Čchang-singa, a nemohla tudíž ani být zahrnuta do aukce jeho majetku po jeho pádu. Když se reportér snažil zjistit v aukční agentuře, jak a za kolik byla Chua Chang vydražena, dozvěděl se, že příslušné dokumenty byly skartovány.
O tehdejším případu pašování je zvěřejněno velice málo materiálů a už vůbec neexistují důkazy, že by se společnost Chua Chang Petro nebo její mateřská společnost Fujian Xiamen Steamship podílely na pašování. Časopis Ťie-mien nicméně zaznamenal, že bratrská společnost firmy Chua Chang Petro Co., společnost Hongkong Luda Shipping Co., byla jedním z důležitých aktérů tehdejšího případu pašování.
Tak či onak, mateřskou společností firmy Chua Chang Petro Co. byla ve skutečnosti Fujian Xiamen Steamship Corporation, která spadala pod skupinu Fujian Transportation Group, což je státní podnik. Proč tedy byla prodána v aukci a skončila v rukou 29letého mladíka, zůstává nadále záhadou.

Běsnění nezákonných živlů v tisku

Podle investigace časopisu Ťie-mien tedy řada detailů z různých verzí Jie Ťien-mingovy životní dráhy tak úplně nesedí. Jedná se přitom o dost podstatné epizody vysvětlující jeho prvotní zbohatnutí a nástup do ropného byznysu.
A to se ještě reportéři časopisu Ťie-mien nevěnují další verzi jeho životopisu, která rozvířila vody hlavně v České republice – totiž možnému působení Jie Ťien-minga (a dalších vysokých funkcionářů CEFC) v kontroverzní Asociaci pro přátelské styky se zahraničím (CAIFC), která bývá považována za veřejnou tvář čínské vojenské rozvědky.
Informace o působení v CAIFC se objevila v Jieově oficiálním životopise, ale Jie i CEFC ji odmítají a příležitostně rozesílají prostřednictvím svého právního zastoupení v ČR, advokátní kanceláře Radka Pokorného, předžalobní výzvy médiím i politikům, kteří na tuto skutečnost poukáží.
K výhrůžkám soudem, svému oblíbenému modu operandi, se CEFC uchýlila i po zveřejnění investigativního článku v časopise Ťie-mien. Na jejím webu v čínštině se objevilo pozoruhodně formulované sdělení, že tyto “nepravdivé informace” a “nepodložené spekulace” “vytržené z kontextu” šíří “nezákonné živly” podle “předem promyšleného a organizovaného plánu”.
CEFC už je “nahlásila orgánům veřejné bezpečnosti” a veřejnost vyzývá, aby nepodléhala bludům.

Ve vztahu k veřejnosti, české i čínské, by ale spíše pomohlo, kdyby CEFC a pan Jie jasně a přesvědčivě objasnili, odkud se vlastně vzali.

Václav Prokůpek

7 SEO, Dog Pictures, Dog Photos, Puppy Pictures, Puppy Photos