Děkujeme našim partnerům:

pfcp fincentrum-logo


Perspektivní trhy a postihování korupce

Prodej J&T Banky do čínských rukou může být velmi nevýhodným obchodem

23.12.2016 23:52

Prodej podílu ve finanční skupině J&T, do níž patří J&T Banka. Jedná se sice o menší banku, ale vzhledem k tomu, že banky hrají klíčovou roli v národní ekonomice, je i taková akvizice citlivou záležitostí, píše v textu pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal.

Čínská společnost CEFC rozeslala předžalobní výzvy, kterými chce zabránit zveřejňování informací o tom, že představitelé CEFC působili v propagandistické platformě politického oddělení Čínské lidové armády, Čínské asociaci pro přátelské styky se zahraničím (CAIFC).

Jako důvod uvádí mimo jiné to, že tyto informace mohou „ohrozit schválení transakce – nabytí podílu ve skupině J&T – ze strany příslušných regulátorů”. Tvrzení o působení předsedy představenstva Chana Chauta CEFC v údajně CAIFC není pravdivé a není objektivně doložitelné.

Klíčem je J&T Banka
Příslušnost pana Chana k šanghajské pobočce CAIFC byla přitom ještě nedávno uváděna v jeho oficiálním medailonku na stránkách Smíšené česko-čínské komory, který byl nicméně nedávno změněn.
Připomíná to události z první poloviny tohoto roku, kdy CEFC rozeslala sérii předžalobních výzev médiím, které psaly o členství Jie Ťien-minga, spolumajitele CEFC a také poradce českého prezidenta Miloše Zemana, právě v CAIFC.
Minimálně ve dvou oficiálních životopisech, z nichž jeden byl zveřejněn samotnou CEFC se přitom členství Jie Ťien-minga v propagandistické platformě objevovalo. Dokumenty, které Jie Ťien-mingovu minulost v CAIFC potvrzovaly, CEFC následně odstranila.
Na jednu stranu by se celá záležitost dala odbýt radou adresovanou představitelům CEFC, že opakování anekdoty neučiní anekdotu vtipnější. Situace je však vážnější v tom, že čínská strana usiluje o nabytí podílu ve finanční skupině J&T, do níž patří J&T Banka.

Investice opačným směrem
Jedná se sice o menší banku, ale vzhledem k tomu, že banky hrají klíčovou roli v národní ekonomice, je i taková akvizice citlivou záležitostí.
Otázka tedy zní, zda je něco špatného na tom, pokud významný podíl v české bance nabyde společnost ovládána lidmi spojenými s čínskou rozvědkou, když přinese jejím majitelům obrovskou sumu peněz.
Čínské společnosti přitom již ovládají například přístav Piraeus nebo maďarské chemické závody BorsodChem. Může tedy být akvizice J&T Banky do budoucna problematická?

Pro čínské společnosti nejsou zahraniční investice pouze obchodním rozhodnutím, ale také plněním politického pokynu rozšiřovat se do zahraničí, který byl vydán v roce 2000 a znovu potvrzen dvanáctým pětiletým plátem pro léta 2011 až 2015.
Čínské investice jsou pro evropské země něčím novým. V průběhu dvacátého století plynuly investice takřka výlučně z rozvinutých zemí do zemí rozvíjejících se. V minulém desetiletí se však situace změnila.
Nastal velký rozmach investic rozvíjejících se zemí, které ale směřovaly opět do rozvíjejících se zemí. Jako příklad mohou sloužit indické investice v Brazílii nebo čínské investice v Africe. Zcela nedávným fenoménem je pak to, že rozvíjející se země, zejména Čína, začaly investovat do zemí rozvinutých.
Komunistický stát jako investor
Další novinkou čínských investic v Evropě je povaha politického režimu, v němž fungují čínští investoři. Sovětský svaz na Západ neinvestoval, i když se jednalo o podobně autoritářský stát, jako je dnešní Čína.
Mírou autoritářství však podobnost končí. Hospodářským systémem Číny je “kapitalismus se socialistickým charakterem”, ale míra, do jaké čínská komunistická strana kontroluje soukromé a kvazisoukromé společnosti není zcela zřejmá.

Podle odhadů pochází 66% zahraničních čínských investic z podniků vlastněných státem.

Ve většině zemí je investice čistě obchodním rozhodnutím. V případě Číny, kde stát vlastní podíly v mnoha investorech, existuje podezření, že tyto společnosti budou jednat spíše tak, aby splnily strategické cíle Číny, než aby se jednalo pouze o maximalizaci jejich zisku.
Podle stále platné Smlouva o přátelství a spolupráci uzavřenou v roce 1957 s Čínskou lidovou republikou patří Čína mezi přátelské státy České republiky. Na druhou stranu Čína investuje ve státech, s nimiž máme problematické vztahy, jako je Korejská lidově demokratická republika nebo Irán. Z tohoto důvodu může existovat obava ze špionáže a zneužití domácích technologií.
Čínský tlak na status “tržní ekonomika”
Čínské investice v Evropě umožňují čínským společnostem globální růst. Na tom by nic špatného nebylo. Tyto investice budou však zcela jistě podporovat čínský export, a to prostřednictvím distribuce a služeb, což bude zvyšovat nerovnováhu v obchodní bilanci a negativně ovlivňovat domácí zaměstnanost.
Soutěž o čínské investice mezi jednotlivými evropskými zeměmi může také vést ke změně politiky těchto zemí např. ve vtahu k Tibetu, Tchaj-wanu nebo lidským právům v Číně. Stejně tak může vyústit v podporu zrušení zbrojního embarga ve vztahu k Číně.
Důvodem těchto úvah může být příklad přiznání statusu tržní ekonomiky Číně. Již v roce 2011 Čína požadovala přiznání tohoto statusu výměnou za koupi dluhů států Evropské unie. Česká republika tomuto požadavku zatím odolává.
Stejně odolává i Evropská unie, a to i přes nátlak Evropské komise. Island jí však tento status přiznal v roce 2012 výměnou za zahájení rozhovorů o smlouvě o volném obchodu a příslib investic.

Obchod s ďáblem
Obavu také přináší to, že čínské investice a společnosti vedené čínskými manažery zavedou do Evropy čínské pracovní modely. To se ukázalo např. v případě akvizice přístavu Piraeus, kdy i místní společnosti, které neměly čínské manažery, byly ovlivněny čínským snižováním ceny práce a zaměstnaneckých práv.
Za zmínku stojí také to, že Čína odmítá v investicích reciprocitu. Dokonce i nedávný primární úpis akcií společnosti Alibaba, která je kombinací Amazonu, eBaye a slevomatu a je na prvním místě v žebříčku technologických společností, na newyorské burze, byl svého druhu podvodem, protože se neupisovaly akcie společnosti Alibaba, ale akcie schránkové společnosti z Kajmanských ostrovů, která je pouze smluvním partnerem Alibaba.
Důvodem je čínský zákaz zahraničních investic do technologických společností.
Evropské země mají čínským společnostem mnohé, co nabídnut. Jedná se zejména o značku, reputaci, přístup k technologiím, kvalifikované práci, infrastruktuře a obchodu. Čínské společnosti mohou na oplátku evropským společnostem přispět potřebnou hotovostí.
Je ovšem otázka, zda se nejedná o zrovna výhodný obchod.

Václav Prokůpek

Čínský tisk o předsedovi „české” CEFC: Jie Ťien-ming je podezřelý boháč v Číně

23.12.2016 23:49

Stále viditelnější čínská přítomnost v českém byznyse i rostoucí vliv Číny na tuzemskou politickou scénu jsou důvody, proč se důsledně věnovat – mimo jiné – osobě Jie Ťien-minga, spolumajitele společnosti CEFC a poradce českého prezidenta Miloše Zemana. V poslední době se okolnostmi jeho zbohatnutí věnují i zahraniční média a to i v Číně samotné.

Minulý týden HlídacíPes.org a informoval o odchylkách v čínské a anglické verzi článku v časopise Fortune založeném na interview s předsedou CEFC (a poradcem prezidenta Zemana) Jie Ťien-mingem.

Z těchto odchylek a dalších dostupných zdrojů jsme se snažili rekonstruovat různé verze jeho životopisu před založením obří firmy CEFC a původu jeho prvotního kapitálu.

Nejasnosti a hluchá místa v Jieově oficiálním životopisu nově vyvolaly zájem čínských investigativních novinářů z on-line časopisu Ťie-mien (Jiemian). Jeho reportér Li Cu-kchuo (Li Zukuo) v něm tento týden po důkladném pátrání otiskl článek pod názvem Důležité odhalení: Historie počátků Jie Ťien-mingova tajemného impéria

Časopis Ťie-mien je “klíčovým digitálním projektem” šanghajské mediální skupiny Shanghai United Media Group (SUMG), jež vznikla v roce 2013 sloučením dvou největších šanghajských novinových koncernů kolem listů Ťie-fang ž’-pao a Wen-chuej-pao.

SUMG patří s osmi tisíci zaměstnanci a celkovým jměním odhadovaným na 30 miliard CNY (4,6 miliard USD) k největším novinovým koncernům v Číně. Ťie-mien se specializuje na finanční zpravodajství a profesionální investiční a obchodní databáze.

Nejtajemnější boháč v Číně
Ve svém článku autor Li Cu-kchuo konstatuje:

Jie Ťien-ming je nejtajemnější boháč v Číně, lidé o něm vědí žalostně málo – dokonce neznají ani jeho pravé jméno. Podle zjištění reportéra časopisu Ťie-mien se před rokem 2006 psala první slabika jeho druhého jména jiným znakem se stejnou výslovností v jiném tón.
V té době také Jie Ťien-ming nepodnikal v ropném průmyslu a ve finančnictví; jeho podnik prodával písty, potraviny, výrobky ze dřeva hasicí přístroje.
Autor také hned úvodem komentuje případy stahování informací z webu:
Na internetu byly veškeré stopy po Jie Ťien-mingovi pečlivě zahlazeny; přesto se dá z nejrůznějších indícií rekonstruovat, jak a na čem zbohatl.
Podle článku založil Jie svou první společnost roku 1999 ve dvaceti dvou letech na základě reorganizace továrny na motorové písty v rodném městě Ťien-ou.
V letech 2002 – 2004 založil se svou manželkou Wu Li-čchiung (Wu Liqiong) pět různých podniků pro obchodování s hygienickými potřebami, hasícími přístroji, výrobky ze dřeva a potravinami.
Všechny měly sídlo v Ťien-ou v Ulici osvobození (Ťie-fang lu). V roce 2004 sloučil všechny tyto podniku do firmy Ťü-li (Juli) s ručením omezeným. Podle dobových dokumentů představoval její celkový majetek 60 milionů jüanů (asi 225 milonů korun).

Autor konstatuje, že již ve svých začátcích oplýval Jie značnými prostředky; když např v roce 2002 zakládal se svou manželkou společnost pro obchod s dřevěnými výrobky, vykázal při registraci základní kapitál ve výši 1 118 000 jüanů (asi 4 miliony korun).
Článek si klade otázku, co dělal Jie před založením svých společností pod hlavičkou Ťü-li, a konstatuje, že o jeho počátcích slyšeli jeho reportéři tři různé verze. První byla verze z čínské edice časopisu Fortune, podle níž nejdříve zbohatl na prodeji pozemků z majetku hongkongského obchodníka, který se v Jieově rodném městě Ťien-ou ocitl v blíže neurčených nesnázích.
Podle druhé verze působil jako obchodník v Hongkongu. Autor článku nicméně tvrdí, že se mu podařilo vypátrat ještě třetí dosud nepopsanou verzi:
Jeho prvním zaměstnáním nebyl podnikatel, nýbrž obyčejný dělník v továrně na dřevěné výrobky. Ta továrna v Ťien-ou je již mnoho let zavřená, ale reportérovi Ťien-mien se podařilo vypátrat jejího bývalého ředitele. Ten ihned poznal Jie Ťien-minga na fotografii, ale odmítl potvrdit, zda skutečně v továrně pracoval a co pak dělal dál.

“To je záhadná osobnost. Nemohu mluvit. Kdybych mohl mluvit, řekl bych vám to.”

Dražba pokladu pašeráků

Článek se dále krátce věnuje postavě Čang Čchiho, Jie Ťien-mingova společníka od počátků jejich společného podnikání v Ťü-li až do roku 2014, kdy se ve zlém rozešli. Tím také skončilo propojení společnosti Ťü-li s CEFC.
Nakonec dochází text ke klíčové aukci ropné společnosti Chua Chang (Hua Hang) v roce 2006, tedy krátce poté, co “se pan Jie Ťien-ming přestěhoval z Ťien-ou do Sia-menu a změnil si jméno”.
Podle Jie Ťien-mingových slov v časopise Fortune měl právě ziskem této společnosti ve veřejné aukci definitivně vstoupit do ropného průmyslu a světa velkých financí. V aukci se měla společnost Chua Chang ocitnout proto, že patřila do majetku vyhlášeného pašeráka a podvodníka Laj Čchang-singa (Lai Changxing), který byl pár let předtím odhalen a uprchl do Kanady (podrobnosti případu v předchozím článku na Sinopsis.cz).
Jisté je, že společnost CEFC skutečně společnost Chua Chang převzala:
Z věstníku ministerstva obchodu z května 2009, který novinář z Ťie-mien získal, vyplývá, že CEFC Energy získala velkoobchodní licenci na čištěnou ropu, zatímco tato licence společnosti Chua Chang Petro Co. zanikla.
Podle časopisu Ťie-mien ale vůbec není jasné, jak k tomu vlastně došlo. Společnost Chua Chang totiž byla podle všeho společností státní, takže nemohla být v majetku pašeráka Laj Čchang-singa, a nemohla tudíž ani být zahrnuta do aukce jeho majetku po jeho pádu. Když se reportér snažil zjistit v aukční agentuře, jak a za kolik byla Chua Chang vydražena, dozvěděl se, že příslušné dokumenty byly skartovány.
O tehdejším případu pašování je zvěřejněno velice málo materiálů a už vůbec neexistují důkazy, že by se společnost Chua Chang Petro nebo její mateřská společnost Fujian Xiamen Steamship podílely na pašování. Časopis Ťie-mien nicméně zaznamenal, že bratrská společnost firmy Chua Chang Petro Co., společnost Hongkong Luda Shipping Co., byla jedním z důležitých aktérů tehdejšího případu pašování.
Tak či onak, mateřskou společností firmy Chua Chang Petro Co. byla ve skutečnosti Fujian Xiamen Steamship Corporation, která spadala pod skupinu Fujian Transportation Group, což je státní podnik. Proč tedy byla prodána v aukci a skončila v rukou 29letého mladíka, zůstává nadále záhadou.

Běsnění nezákonných živlů v tisku

Podle investigace časopisu Ťie-mien tedy řada detailů z různých verzí Jie Ťien-mingovy životní dráhy tak úplně nesedí. Jedná se přitom o dost podstatné epizody vysvětlující jeho prvotní zbohatnutí a nástup do ropného byznysu.
A to se ještě reportéři časopisu Ťie-mien nevěnují další verzi jeho životopisu, která rozvířila vody hlavně v České republice – totiž možnému působení Jie Ťien-minga (a dalších vysokých funkcionářů CEFC) v kontroverzní Asociaci pro přátelské styky se zahraničím (CAIFC), která bývá považována za veřejnou tvář čínské vojenské rozvědky.
Informace o působení v CAIFC se objevila v Jieově oficiálním životopise, ale Jie i CEFC ji odmítají a příležitostně rozesílají prostřednictvím svého právního zastoupení v ČR, advokátní kanceláře Radka Pokorného, předžalobní výzvy médiím i politikům, kteří na tuto skutečnost poukáží.
K výhrůžkám soudem, svému oblíbenému modu operandi, se CEFC uchýlila i po zveřejnění investigativního článku v časopise Ťie-mien. Na jejím webu v čínštině se objevilo pozoruhodně formulované sdělení, že tyto “nepravdivé informace” a “nepodložené spekulace” “vytržené z kontextu” šíří “nezákonné živly” podle “předem promyšleného a organizovaného plánu”.
CEFC už je “nahlásila orgánům veřejné bezpečnosti” a veřejnost vyzývá, aby nepodléhala bludům.

Ve vztahu k veřejnosti, české i čínské, by ale spíše pomohlo, kdyby CEFC a pan Jie jasně a přesvědčivě objasnili, odkud se vlastně vzali.

Václav Prokůpek

Česká republika je dojná kráva? Bude se zbrojit

17.08.2016 18:20

Přisluhovači mocných poplatní českému řiťolezectví rozhodli, že se bude tak, jako již v minulosti, opět zbrojit.

Je třeba uzákonit novou brannou povinnost pro jistotu i pro ženy, navýšit počty vojáků, a to jenproto, že si to přeje náš velký bratr, který má stovky vojenských základen po celém světě a daří se mu úspěšně rozpoutávat jeden válečný konflikt za druhým. Vždy z něj ovšem pro sebe vyrazí nějaký ten vojenskoekonomický profit.

Opakující se historie

Tohle tady ale již v minulosti bylo mnohokrát. Jak je možné, že se toto válečné svinstvo opět dere k moci? K moci, jež umožňuje zabíjet, drancovat a plundrovat národy, které se nechtějí podvolit hegemonistickému diktátu. Amerika financuje a zásobuje zbraněmi každého, kdo chce válčit, s cílem vydělat na nesmyslné válce, která je příčinou tragedie celých národů a zbytečné smrti tisíců lidí.
USA financovaly Německo v první světové válce a opětovně i Hitlera v té druhé. Vyzbrojily Afghanistán - Al Kajdu a podle posledních nejčerstvějších informací intenzivně vyzbrojují i Islámský stát.

Česko jako poslušný dobře vycvičený skákající pejsek

Dovede si vůbec někdo ze současných zákonodárců představit, co by znamenala válka, například s Ruskem? Rusko je proti NATU v oblasti vedení konvenční války vojensky podstatně slabší protihráč, a z těchto důvodů by mu v zájmu sebezáchovy nezbylo nic jiného, než použít atomové zbraně.Tohle chcete?Pokud ano, tak byste, vážení poslanci, měli vědět, že ten slavný protiraketový deštník, kterým se USA zaštiťuje, dokáže zachytit cca 75, maximálně 85, procent odpálených raket. To je současná realita, zbytek udělá z členských zemí NATO liduprázdnou spálenou neobyvatelnou radioaktivní poušť.
K čemu vám budou pandury, gripeny, letadla CASA a ženy v armádě. Pokud náhodou zůstane někdo naživu, o dokončení vyhubení českého národa se postarají naše dvě jaderné elektrárny, které pokud čirou náhodou nebudou zasaženy raketami, samy posléze bez obsluhy, která zahyne, explodují a postarají se o vyhubení zbytku Čechů, poslušných hloupých poslanců nevyjímaje. Poté text naší hymny pro zbylé Čechy (dlící tou dobou někde u protinožců) opravdu nalezne své pravé podstaty, neboť si po právu budou moci zazpívat - Kde domov můj….

Počty jaderných hlavic

Stát Počet hlavic
(aktivní / celkem) Datum první jaderné zkoušky Smlouva
USA
2 080 / 7 100 16. 7. 1945 („Trinity“) Signatář
Rusko
1 780 / 7 500 29. 8. 1949 („RDS-1“) Ratifikována
Spojené království
150 / 215 3. 10. 1952 („Hurricane“) Ratifikována
Francie
290 / 300 13. 2. 1960 („Gerboise Bleue“) Ratifikována
Čína
? / 250 16. 10. 1964 („596“) Signatář
Indie
? / 90–110 18. 5. 1974 („Smiling Buddha“) Nepodepsána
Izrael
? / 80 Není známo, podezření na 22. 9. 1979 Signatář
Pákistán
? / 100–120 28. 5. 1998 („Chagai-I“) Nepodepsána
Severní Korea
? / <10 9. 10. 2006 Nepodepsána


Nevyhlášená „ekonomická“ válka v podstatě již v naší zemí probíhá celých 25 let
Je to válka na ekonomickém bitevním poli, kde ČR byla skrytě, ale přesto cílevědomě, napadena bohatšími státy. Z naší země se po hospodářském ochromení zpackanou privatizací našeho průmyslu a zemědělství stala dojná kráva. Od sametové revoluce, kdy národu byla slibována prosperita, naše země kráčí krok za krokem do dluhové propasti, ze které, jak se zdá, není lehkého návratu.
Následkem bezohledné politiky cíleného dluhu, diktované zahraničními majiteli bank, jsme se stali kořistí, což naší zemi bez klasické války přináší nezaměstnanost, bezdomovectví, trvalou závislost na bankovním průmyslu a následnou bídu. Kdyby nám před sametovou revolucí, mimo jiné plánovitě řízenou komunisty, chartisté řekli, že Česko bude mít 500 000 nezaměstnaných, každá třetí domácnost s dětmi bude mít potíže s příjmy, že 370 000 lidí bude mít své bydliště nahlášené na obecním úřadě a že jeden milión občanů bude čelit exekucím, že se v době ekonomické stagnace stát zaváže vrátit majetek církvím v celkové hodnotě cca 130 miliard i přes odpor 80% obyvatelstva, že se úřednicko-byrokratická mafie rozroste pětinásobně a že právo se pro občana stane zcela nesrozumitelným a nevymahatelným, možná by sametovo-komunistická revoluce ani nebyla.


Minimální hodinová mzda uzákoněná EU

Takhle si v minimální mzdě, která se týká cca 100-120 tisíc lidí, tedy jejich životní úrovně, stojí naše země po 25 letech proklamované svobody, demokracie a volného trhu, který západním ekonomikám usnadnil kořistnický vpád a okupaci bez jediného výstřelu. Podotýkám, že ceny zboží jsou v těchto zemích na srovnatelné úrovni, ale s výší platů to je již poněkud horší.
Pokud někdo poukazuje na to, že jsou na vině zaměstnavatelé, tak se stačí podívat na statistiky insolvencí a krachujících českých společností, zbouraných cukrovarů, textilek, zavřených závodů na čepelky, sirky atd. a pochopíte, že banky, řetězce a další nadnárodní společnosti bohatnou a naše výrobní závody a živnostníci, co ještě zbyli, buď přešlapují na místě, nebo chřadnou.
To podstatné, na co nikdo nechce znát odpověď, je fakt, že drtivá většina bohatších zemí (měřeno např. výškou výdělku) je zadlužena jednou, ale i dvakrát větším dluhem než ČR, a to je jádro pudla. Uvedu jen pár informací, proč kořistnickým zemím dluhy tolik nevadí.

• ČR není exportní zemí, jak nám do nekonečna politici předhazují, neboť vlastníkem dominantní výroby vývozu např. automobilového průmyslu jsou Němci. Proklamovaná „podpora“ vývozu Českou centrální bankou tedy směřuje převážně do Německa. Negativní dopad na devalvaci naší měny naopak zůstává v Česku. Je to podvod, za který by měli jít představitelé ČNB do basy, neboť otevřeně podporují ekonomické zájmy cizích zemí.
• Devadesát osm procent bankovní mašinérie je vlastněno zahraničním kapitálem, který zcela kontroluje finanční průmysl a diktuje pravidla tak, aby dojení za pomoci úroků a stovek nesmyslných poplatků přineslo prosperitu zahraničním majitelům, a ne ČR.
• Veřejný dluh ČR si roste vesele dál a dosahuje 1,85 biliónu Kč. I když se vláda snaží tuto nepříjemnou realitu ledasjak zamaskovat, vydává dál dluhopisy, které skupují převážně zahraniční banky a na úrocích z dluhopisů vydělávají ročně cca 20 miliard, které opět směřují do jiných zemí, jen ne do té naší. Každý občan již v podstatě dluží 176 tisíc. Co se týká domácností, není to o mnoho lepší, zde se jedná o 1,3 biliónu Kč, a přesto vám lichváři, převážně se sídlem v daňových rájích, neustále ve všech médiích nabízí další a další půjčky.Bankovní zahraniční kapitál drží ČR v ekonomických kleštích třemi bilióny dluhu.
• Obchodní řetězce vlastněné opět zahraničním kapitálem hrnou do naší země přednostně produkty svých zemí a diktují českým dodavatelům jak ceny, tak pofiderní kvalitu, čímž likvidují klasické české výrobce i obchodníky, a v neposlední řadě i zdraví naivních Čechů.
• Za posledních 15 let z naší země odteklo téměř dva bilióny korun na dividendách, a to ponejvíce z bank, které krmí své zahraniční matky, neboť ve své domovině si nedovolí v takové míře dojit svoji klientelu. Dividendy z Česka jsou v poměru k HDP třetí největší v Evropě. Dá se tedy říci, že pro vyspělé ekonomiky je ČR největším dojícím vemenem.

Dluhy ekonomicky bohatších zemí zřejmě platí celý východní blok kolonizovaný západem, včetně nás, Čechů, kteří jsme se dobrovolně stali poslušnou námezdní silou pod taktovkou zaprodaných a bohužel i hloupých papalášů stojících v čele našeho státu.
A tak se závěrem naskýtá otázka: Komupak opět naši zákonodárci lezou do zadnice? Do té levé to není zrovna „in“, tak holt to musí jít do té pravé. Že to přinese Čechům ponížení, ekonomickou závislost, bezdomovectví, bídu a možná i válku, to je poslancům přece jedno, oni mají za své služby těm, co shora rozhodují, svůj nadstandardní příjem jistý, a o to jim přece šlo.

Vlastenectví se opět nekoná.

Václav Prokůpek, Petr Havlíček
(autoři jsou opoziční ekonomové)

Jak se kšeftuje s církevními restitucemi podle Josefa Klímy a Václava Prokůpka

17.08.2016 18:17

Restituce majetku církví ? Nikoli ... je to megatunel! Když jsem 10.1.2012 psal článek na

téma darování majetku církvím ani jsem netušil, jak velikou budu mít pravdu se svou lehce

konspirační teorií o tom, u koho nakonec skončí majetek, který hodlá Kalousek, Schwarzenberg a

spol. církvím darovat.

Zde nabídnu nejprve k opakovanému přečtení ten starší článek

(http://voksay.blog.idnes.cz/c/240324/U-koho-
nakonec-skonci-majetek-vraceny-cirkvim.html)

.......a pojďme si říci, co se nového "profláklo".

Máme zde věc, o které se vůbec nemluví, jako by se nikdy nestala ..... evidentně si stávající vedení církví velmi přeje, aby se tu skutečnost veřejnost nikdy nedověděla, a aby se na ní zapomnělo:

Federální shromáždění ČSFR 1.srpna 1991 schválilo

"výčtový zákon, kterým se restituovaly majetky církví a náboženských společností."

Jako důkaz onoho vstřícného kroku mezi státem a církví bylo prohlášení tehdejšího kardinála

Františka Tomáška, že to je poslední nárok, který církev vznáší! Nejen on, ale i další opoziční

představitelé se vyslovili pro restituční tečku.

Kardinál Tomášek upozornil také na to, že nejde o žádný majetek zabavený komunisty, jak tvrdí ti, kteří se těší na příspěvky do stranických kasiček a konta jedinců...,, !!! Úplné vypořádání poměrů s římskokatolickou církví tedy proběhlo 1.8.1991 !!!

Právník a vedoucí katedry práva Bankovního institutu Aleš Rozehnal vypracoval analýzu ze

které vyplývá, že právo, které měla církev k majetku, který užívala, nebylo právem, i když se

vlastnickému právu podobalo. Oproti vlastnickému právu totiž podléhalo řadě omezení.

Naopak majetek, který má být podle předkládaného návrhu církvím vydán, na rozdíl od

minulosti žádným omezením podléhat nebude, a subjekt ho obdrží, bude odlišný od právnických osob, kterým byl vyvlastněn.

O majetek, v případě katolické církve, přišla veřejnoprávní instituce, která se při proměnách

legislativy proměnila v soukromého vlastníka. Prohlašované restituce jsou tedy pouze

zavádějícím názvem pro naprosto nové uspořádání majetku a jeho systémové zařazení ....

politicky nekorektně řečeno jde o darování majetku soukromým subjektům, který mu v roce

1948 rozhodně nepatřil, protože tento soukromý subjekt prostě neexistoval... jinak řečeno, jde

o krádež a vytunelování státního majetku ve prospěch soukromého subjektu ! Další právní

rozbor od profesora Právnické fakulty UK Václava Pavlíčka, odborníka na ústavní právo

a Benešovy dekrety říká:

"Za první republiky nikdo nepochyboval o tom, že majetek katolické církve má veřejnoprávní

charakter."

Když návrat k tomuto stavu není možný, stát by katolické církvi vydávat majetek neměl! A ještě je tu jedna důležitá otázka: Je všeobecně známo, že třeba v případě katolické církve podléhá veškerý její majetek přímo správě Vatikánu. Je součástí majetku Vatikánu – ergo darované nemovitosti a pozemky se stanou majetkem cizí mocnosti..... a ejhle.... čin, který naruší územní celistvost České republiky ve prospěch cizí mocnosti.... a to je přeci vlastizrada! Osobně bych byl klidně pro to, co navrhoval kolega Vereš .....každý poslanec a senátor, který bude hlasovat pro zákon v navrhované době, byl okamžitě obviněn z TČ vlastizrady a pochybení při správě veřejného majetku.

Ale teď k nejdůležitější části, která se týká konspirativní teorie:

provalilo se totiž to, že velké developerské firmy...

česky řečeno "překupníci s pozemky“... už teď vyjednávají s církvemi o výměnách a odkupu

lukrativních pozemků, které mají církve dostat.

Takovou výměnu musí schválit Pozemkový fond a

světe div se ....

O potvrzení směny žádaly stát také dvě pražské firmy Duplicatus a Real 24, v nichž působí ekonom pražské arcidiecéze a zároveň vedoucí správy majetku na Arcibiskupství pražském Karel Štícha, jako předseda dozorčí rady. Duplicatus si vyjednal směnu pozemků s římskokatolickou farností v pražských Stodůlkách a Real 24 se dohodl s farností v Uhříněvsi.

Jak vidíte ... samotní církevní funkcionáři a lidé napojení na církev se velmi angažují v tom, jak na předpokládaném darování majetku církvím pořádně vydělat. Jde o miliardy, za něž lze
developerským společnostem lukrativní pozemky rozprodat.

Vzhledem k tomu, jaké čachry se dějí neustále s územními plány v Praze a dalších městech v ČR, jde spíše o desítky miliard. A jsem si jistý, že politici jako Kalousek, "kníže Schvarzenberg" a další velmi angažovaní v přípravě tohoto megatunelu, to vše velmi dobře vědí a hodlají si taky pořádně "zazosat" ze státního majetku ve svůj prospěch.

Braňme se občané !!!

Nenechme „vlastizradu“ našich státníků a politiků, prezidenta Klause nevyjímaje, nepotrestanou!!!

Podle podkladů Josefa Klímy a Josefa Raka zpracoval Václav Prokůpek

P.S. Vážení čtenáři mého blogu omlouvám se Vám, že jsem na našich stránkách ponechal i výroky Josefa Raka vulgárnějšího charakteru, se kterými osobně nesouhlasím, ale článek a fakta by pak pozbil (pozbila) smyslu

Potrestaná tenistka Šarapovová investuje svoje peníze do vzdělání na Harvardu

21.07.2016 19:28

Serena už vydělává více než krásná Sibiřanka

Serena Williamsová po více než jedenácti letech sesadila z čela žebříčku nejlépe vydělávajících sportovkyň svou velkou rivalku Rusku Marii Šarapovovou. V tomto případě to není překvapením, jelikož ruská tenistka Šarapovová byla obviněna z užívání dopingu a rozhodla se investovat do vzdělání. Během dvou let, kdy nebude moci Maria Šarapovová hrát profesionálně tenis, tato sportovkyně původem ze Sibiře, nyní střídavě žijící v Moskvě a na Floridě, bude studovat na Harvardské univerzitě. O peníze se nemusí bát a žádat o stipendium rozhodně nebude, jelikož některé firmy jí zachovaly přízeň i v době sportovního trestu!

Nejbohatší sportovkyní světa je nyní její tenisová kolegyně - čtyřiatřicetiletá Američanka Serena Williamsová, která sice ve finále Roland Garros nestačila na Španělku Muguruzaovou a prohrála třetí grandslamové finále v řadě, čímž stále nedorovnala Němku Stefii Grafovou v počtu získaných titulů na turnajích velké čtyřky, i tak ale nemusí po prohraném utkání o pařížskou trofej příliš truchlit. Nejen vyhranými turnaji se totiž v dnešní době měří úspěšnost sportovců a co se týče výdělků, neměla Williamsová mezi všemi vrcholovými sportovkyněmi konkurenci.

Za uplynulý rok, tedy posledních dvanáct měsíců si Serena Williamsová vydělala 28.9 milionu US dolarů, čímž na čele žebříčku přeskočila dlouhodobou vládkyni mezi ženami Marii Šarapovovou. Ruska byla nejlépe vydělávající sportovkyní nepřetržitě po dobu jedenácti let, pád na druhé místo pořadí a razantní propad příjmů ruské krásky ovlivnila především její dopingová aféra, o které jsme Vás již dříve informovali. Uvedená částka v podání dvaceti jedna násobné grandslamové šampiónky se skládá z turnajových „prize money“, a také a to nemalou měrou z příjmů od sponzorů. Právě na tomto poli loni Williamsová výrazně zabodovala, když do svého týmu získala silného partnera v podobě banky JP Morgan Chase.

Američanka Serena Williamsová si za celou svou kariéru tenisem vydělala 77,6 milionu amerických dolarů, což je více než dvakrát tolik než kterákoliv jiná sportovkyně! Za Williamsovou se v Top 10 žebříčku příjmů kromě zmíněné Šarapovové umístila na třetím místě Ronda Rouseyová, profesionální MMA bojovnice a také dalších šest tenistek! Hegemonii žen libujících si ve hře s raketou a tenisákem narušuje již zmíněná Rouseyová a také čtvrtá Danice Patricková, známá americká automobilová závodnice.

Nejlépe vydělávající sportovkyně za uplynulých 12 měsíců dle časopisu Forbes
(částky uvedené v miliónech amerických dolarů)
1. Serena Williamsová (USA/tenis) 28,9
2. Maria Šarapovová (Rus./tenis) 21,9
3. Ronda Rouseyová (USA/bojové sporty) 14,
4. Danica Patricková (USA/automobilový sport) 13,9
5. Agnieszka Radwańská (Pol./tenis) 10,2
6. Caroline Wozniacká (Dán./tenis) 8
7. Garbiňe Muguruzaová (Šp./tenis) 7,6
8. Ana Ivanovićová (Srb./tenis) 7,4
9. Viktoria Azarenková (Běl./tenis)
10. Eugenie Bouchardová (Kan./tenis) 6,2

Václav Prokůpek

Použitý zdroj: www.zivnostenskykuryr.cz, www.observerplus.cz

7 SEO, Dog Pictures, Dog Photos, Puppy Pictures, Puppy Photos