Podle listu Financial Times si Facebook věří a nabízí více akcií na burze, než se čekalo!

Sociální síť Facebook během svého vstupu na burzu nabídne o 85 milionů akcií více, než původně plánovala. Informuje o tom agentura Reuters s odvoláním na nejmenovaný zdroj obeznámený s touto záležitostí.

Facebook chtěl nejdříve prodat asi 337,4 milionu akcií, nyní prý ale objem primární emise zvýšil na 442 milionů akcií. Tato informace přišla jen krátce poté, co firma zvýšila cenové rozpětí, za které plánuje své akcie nabídnout. Uvedla, že to bude v rozmezí 34 až 38 amerických dolarů za akcii místo dříve uváděných 28 až 35 US dolarů.

zdroj: Financial Times, US Today
vaclavprokupek.ano2012.txt.cz

Ing. Václav Prokůpek, Ph.D.

Evropská unie už urychleně připravuje scénář pro vystoupení Řecka z fiskální unie, jenže kromě toho, že v této zemi francouzské a německé banky už "utopilaů značné množství peněz, známá ratingová agentura Fitsch hrozí snížením ratingu u řady zemí EU.

Ratingová agentura Fitch zveřejnila 3. května "Alternativní scénář", ve kterém varuje evropské země, že pokud vystoupí Řecko z eurozóny, což je více než pravděpodobné, sníží agentura rating Kypru, Francii, Irsku, Itálii, Portugalsku, Španělsku, Slovinsku a Belgii. A dnes, 12. května, se objevuje na stránkách Allgemeine Frankfurter Zeitung po výsledcích voleb ve Francii a Řecku znovu varovný prst v textu: "Při výstupu Řecka z eurozóny hrozí kolaps celé evropské ekonomiky". Největší výhrůžky se ozývají ovšem směrem k Francii. Jak by ne, když se nově zvolený prezident sám prohlásil za úhlavního nepřítele finančních spekulantů.

Lze si vysvětlit tlak amerických hochů od Goldman Sachs a JP Morgan a dalších? Ti si vsadili špatně na řecké dluhy v eurech a teď hrozí, že by bankrotem Řecka a jeho vystoupením z euro mohli své výhry přijít. Navíc budou muset platit horentní sumy jiným bankám a hlavně penzijním fondům, protože jim prodaly řecké dluhopisy jako certifikáty pojištěné proti ztrátě hodnoty (tzv. credit default swaps). Jde jim o to, aby se ostatní evropské země staly sponzory Řecka za každou cenu. Mát to EU udělat, i když to potáhne celou Evropu dále ke dnu?

Americké bankovní kruhy si nic nedělají z nějakých zákazů a regulací a spekulují dál ostošest. To stojí aktuálně na titulních stránkách všech ekonomických magazínů. Dovídáme se, že se během šesti týdnů na spekulacích s CDO dokážou prospekulovat do ztráty 4mld euro, jako například nyní JP Morgan Bank. Podvod vyšel najevo vlastně náhodou. Však také šéfovi banky Jamie Dimonovi nezbylo, než s povzdechem konstatovat: "To je voda na mlýn těch, co mají pravdu - a s tím budeme muset žít". Tím, kdo má pravdu, míní samozřejmě vlády, dozor nad finančními trhy a kritiku osvícené veřejnosti. Bylo by tedy záhodno, aby se našel už konečně někdo, kdo by jim zatrhl tipec.

Aby se ale neřeklo, že agentura Fitch táhne s bankéři za jeden provaz, sundala tato ratingová agentura okamžitě rating Banky JP Morgan s AA- na A+. Banka ztratila sice na spekulacích 2 mld dolarů, na burze však po uveřejnění snížení ratingu jenom v pátek dopoledne přišla o dalších 15 mld dolarů. Třeba teď šéf Dimon přijde s prosíkem k Obamovi, aby jim daňoví poplatníci pomohli a FED natiskne znovu balík nových papírků s nápisem God Bless America ! Pomáhal dřív, může pomáhat dál. Vždyť tisknout peníze je tak snadné!

My v Evropě však máme svých starostí až nad hlavu. Řecko stojí před novými volbami, naděje na ustanovení vlády je mizivá. Levicoví radikálové kolem Alexise Tsiprase dali košem šéfovi Pasoku E. Venizelosovi. Odmítli podílet se na koalici, kterou by nepodporovala většina národa. Wolfgang Schäuble, německý ministr financí, je toho názoru, že Evropa je na vystoupení Řecka připravena lépe než před dvěma lety. Považuje za nesmysl vyděračský obraz dominové hry, na jejímž vrcholku je umístěno Řecko, které s sebou smete všechny ostatní země.

Je fakt, že rozvrat řeckých státních financí je úplný. Řecko je v primárním deficitu (to znamená v deficitu, který nezohledňuje dlužné úroky) již od roku 2003. Jedná se o chronický deficit. Za řeckou, dá se říct skoro antickou tragédií, však nestojí rozmařilý život velké většiny řeckého obyvatelstva, které si údajně žilo nad poměry. To se nám snaží nalhávat mainstramová média. Kdo nutil Řeky, aby nakupovali na dluh německé ponorky a francouzské zbraně ? Proč je západní vlády nutily utrácet za zbraně, které Řekové nepotřebovali a ani nechtěli? Kdo na tom nejvíc vydělal v rámci nárůstu vlastního HDP, fiktivně obohaceného o výrobu a o prodej zbraní? Kdo měl zájem na falšování vstupních údajů pro EU před vstupem Řecka do eurozóny? Kolik vydělala na této tragédii partička kolem Goldman a Sachs jdoucí přes mrtvoly? Postavit zemi opět na nohy nebude lehké. Ani když se rozhodne jezdit ze solidarity celá Evropa do Řecka na dovolenou, jen abychom pomohli řecké ekonomice. Tedy, budeme-li sami na to mít.

Problematické bude i nastartování ekonomického růstu, jak si ho poněkud idealisticky představuje nově zvolený francouzský prezident Hollande. To ovšem platí stejně o Česku a ostatních zemích EU, zejména však zemích bývalého východního bloku. Dnes sice nejsme poctěni tolik zájmem ratingových agentur a ani zájmem hlavních médií. To se však může velmi rychle změnit. Díky naší vládě jsme vykročili řeckým a španělským směrem: hroutí se totiž domácí trh, trvale klesá poptávka a sektor služeb stagnuje. A oslavovaný vývoz českých montoven do zahraničí je dosažen za cenu nižších platů a omezení pracovních míst.

Ing. Václav Prokůpek, Ph.D.

Zdroj: umlaufoviny.com
vaclavprokupek.ano2012.txt.cz
svobodne-slovo.webnode.cz

Hodnota společnosti Facebook by mohla pohybovat podle agentury Reuters mezi 77 (cca 1,5 bil. Kč) až 96 miliardami dolarů. Facebook si klade za cíl největším prodejem akcií v historii internetového sektoru získat 10,6 miliardy dolarů, spekuluje se ale i až o částce 11,8 miliardy dolarů, kterou by investoři prodejem celkem 337,4 milionu akcií mohli získat. Prezentace se má podle jednoho ze zdrojů agentury Reuters zúčastnit i zakladatel a šéf Facebooku Mark Zuckerberg. Obchodníci na Wall Street s jeho účastí na prezentaci příliš nepočítali, protože Zuckerberg vynechal i březnovou schůzku s analytiky. Hlavní slovo tam měla provozní ředitelka Sheryl Sandbergová a finanční ředitel David Ebersman. Zuckerberg svou absencí popudil některé investory, kteří poukazují na to, že člověk, který má nad firmou kontrolu, by měl s akcionáři mluvit.

Světová největší sociální síť pokračuje v povzbuzování investorů ochotných k investování navzdory ne příliš dobrým výsledkům prvního čtvrtletí letošního roku, které vyvolaly dohady, zda je společnost schopna v dlouhém období udržet svůj velký růst.

S akciemi Facebooku by se mohlo začít obchodovat už 18. května. Vstup akcií Facebooku na burzu patří k nejočekávanějším finančním událostem roku.

Facebook je provozovatelem největší internetové sociální sítě na světě a jeho vstup na burzu patří k nejočekávanějším událostem roku. Facebook už dříve avizoval, že chce na burzu vstoupit během letošního roku, přičemž jeho akcie se mají objevit na trhu Nasdaq, a to se zkratkou FB.

Zisk Facebooku se v prvním čtvrtletí letošního roku meziročně snížil o 12 procent na 205 milionů dolarů, a to především kvůli růstu výdajů v rámci agresivní expanze firmy. Příjmy za čtvrtletí vzrostly o 45 procent na 1,06 miliardy dolarů. Koncem března měl Facebook 901 milionů aktivních uživatelů, zatímco koncem loňského roku jich měl 845 milionů.

Ing. Václav Prokůpek, Ph.D.

Největší vývozce ropy na Středním východě se dal dohromady s druhým největším spotřebitelem ropy na světě (Čínou), aby vybudovali novou ropnou rafinerii, a oficiální média ve Spojených státech si toho dokonce i povšimla. Tato mamutí nová rafinerie má být plně v provozu v přístavu u Rudého moře, městě Yanbu, v r. 2014. Během několika posledních let se Čína snažila agresivně rozšířit obchod se Saudskou Arábií, a nyní Čína prakticky dováží více ropy ze Saudské Arábie, než dováží Spojené státy. V únoru Čína dovezla ze Saudské Arábie 1,39 milionů barelů ropy. To bylo o 39% více než o rok dříve. Takže proč je to důležité? No, v r. 1973 se Spojené státy a Saudská Arábie dohodly, že všechna ropa prodaná Saudskou Arábií bude denominována v amerických dolarech. Tento petrodolarový systém byl přijat téměř celým světem a byl pro americkou ekonomiku značně prospěšný. Ale pokud se Čína stane nejdůležitějším obchodním partnerem Saudské Arábie, tak proč by měla Saudská Arábie nadále prodávat jen za americké dolary? A pokud petrodolarový systém zkolabuje, co to bude znamenat pro americkou ekonomiku?

To jsou velmi důležité otázky a budeme se jimi v tomto článku zabývat později. Nejdříve se blíže podívejme na stávající dohodu uzavřenou nyní mezi Saudskou Arábií a Čínou. Takto byla dohoda popsána v nedávném článku China Daily. Riyadh to označil za „největší expanzi nějaké ropné společnosti na světě“, a sobotní dohoda Sinopec se saudským ropným gigantem Aramco umožní, aby byla velká ropná rafinerie zprovozněna v přístavu u Rudého moře do r. 2014. Výstavba společného podniku v hodnotě 8,5 miliardy dolarů, který zabere oblast o rozloze 5,2 milionů metrů čtverečních, již začala. Bude zpracovávat 400,000 barelů těžké ropy denně. Aramco bude mít ve firmě podíl 62,5%, zatímco Sinopec vlastní zbývajících 37,5% V době, kdy USA prakticky ztrácí rafinační kapacity, je to senzační vývoj. Ale Čína neuzavírá dohody jen se Saudskou Arábií. Čína uzavřela dohody také s několika dalšími důležitými producentskými zeměmi. Následující text je z nedávného článku Gregga Laskoskiho. Čínské investice do ropné infrastruktury a refinančních kapacit nemají obdoby. A co je důležitější, realizují konzistentní strategii rozvoje rafinačních zařízení světové třídy v partnerství s dodavateli z OPEC. Takové vztahy znamenají ekonomickou páku, která by mohla brzy učinit druhořadými americké vztahy s těmito zeměmi.

Egypt buduje svoji největší rafinerii všech dob v rámci investic z Číny. Krátce poté, co bylo partnerství s Egyptem oznámeno, podepsala Čína dohodu s Nigérií ve výši 23 miliard dolarů o výstavbě tří benzínových rafinerií a palivového komplexu v Nigérii.Co se týká zajištění si strategických dodávek ropy na celém světě, vytváří Čína v podstatě kruhy kolem Spojených států. A všechny tyto akce by mohly mít obrovský dopad na budoucnost petrodolarového systému. Pokud nejste obeznámeni s petrodolarovým systémem, není to skutečně nic složitého. V podstatě téměř veškerá ropa na světě je obchodována v amerických dolarech. Původ petrodolarového systému byl podrobně popsán v nedávném článku Jerry Robinsona…

V roce 1973 byla mezi Spojenými státy a Saudskou Arábií uzavřena dohoda, v jejímž souladu byl každý barel ropy koupený od Saudů denominován v amerických dolarech. Podle tohoto nového uspořádání musela každá země, která chtěla koupit ropu od Saudské Arábie, nejdříve vyměnit svoji národní měnu za americké dolary. Výměnou za ochotu Saudské Arábie denominovat své ropné prodeje výhradně v amerických dolarech nabídly Spojené státy zbraně a ochranu jejích ropných polí před sousedními zeměmi, včetně Izraele. Do roku 1975 všechny členské země OPEC souhlasily oceňovat svoji ropu výhradně v amerických dolarech, výměnou za zbraně a vojenskou ochranu. Tento petrodolarový systém, či prostě „ropa za dolary“, vytvořil okamžitou umělou poptávku po amerických dolarech na celém světě. A samozřejmě jak globální poptávka po ropě rostla, stejně tak rostla poptávka po amerických dolarech. Jakmile pochopíte petrodolarový systém, je mnohem snadnější pochopit, proč naši politici jednají se saudskými vůdci v rukavičkách. Americká vláda nechce, aby se stalo cokoliv, co by ohrozilo status quo.

Nedávný článek Marin Katusa popsal pár dalších věcí, kterými petrodolarový systém amerického ekonomice prospívá. „Petrodolarový“ systém byl geniálním politickým a ekonomickým tahem. Donutil ropné peníze světa proudit přes Federální rezervy, což vytvořilo neustále rostoucí mezinárodní poptávku jak po amerických dolarech, tak po americkém dluhu, zatímco v podstatě USA prakticky umožnil vlastnit ropu světa zdarma, protože cena ropy byla denominována v měně, kterou Amerika kontrolovala a tiskla. Petrodolarový systém se rozšířil i mimo ropu: většina mezinárodního obchodu je prováděna v amerických dolarech. To znamená, že od Ruska po Čínu, od Brazílie po Jižní Koreu se všechny země snaží maximalizovat přebytek amerických dolarů ze svých vývozů, aby mohly kupovat ropu.

USA sklidily mnoho užitku. Protože se používání ropy v 80. letech zvýšilo, poptávka po amerických dolarech rostla s tím, což vytlačilo americkou ekonomiku do nových výšin (což vysvětluje i rozjezd a podporu „zelené revoluce“ v rozvojových zemích – p.p.). Ale dokonce i bez ekonomického úspěchu doma by americký dolar stoupl, protože petrodolarový systém vytvořil konzistentní mezinárodní poptávku po amerických dolarech, jejichž hodnota tak rostla. Silný americký dolar umožnil Američanům kupovat dovážené zboží s masivní slevou (fakticky zdarma, jen za cenu nákladů na tisk hajzlpapíru – p.p.) – petrodolarový systém v podstatě vytvořil dotace americkým spotřebitelům na úkor zbytku světa. Zde nakonec USA narazily na stinnou stránku: dostupnost levných dovozů zasáhla americkou výrobní základnu tvrdě a mizení pracovních míst ve výrobním sektoru zůstává jedním z největších problémů při snaze vzkřísit americkou ekonomiku dnes.

Takže co se stane, když petrodolarový systém zkolabuje?

No, v každém případě se hodnota amerického dolaru propadne obrovsky.

Američtí spotřebitelé náhle zjistí, že všechno to „levné dovážené zboží“ dramaticky zdraží, stejně jako vyskočí cena benzínu.

Pokud si myslíte, že cena benzínu je dnes vysoká, tak si počkejte, až zkolabuje petrodolarový systém.

Navíc bude mnohem menší poptávka po americkém státním dluhu, protože země nebudou mít uloženo tolik nadbytečných dolarů.

Takže netřeba říkat, že americká vláda opravdu potřebuje, aby petrodolarový systém pokračoval.

Ale nakonec je to Saudská Arábie, kdo drží v ruce karty.

Pokud si Saudská Arábie zvolí prodávat ropu v jiné měně, než za americké dolary, většina zbývající ropu produkujících zemí na Středním východě učiní zcela jistě totéž, a poměrně rychle.

A již jsme byli svědky, jak země v jiných částech světa začaly upouštět od používání amerického dolaru v globálním obchodu.

Například Rusko a Čína se dohodly, že budou nyní používat ve vzájemném obchodu vlastní měny, namísto amerických dolarů.

Tomu americká média nevěnovala prakticky žádnou pozornost, ale byla to opravdu významná věc, když to bylo oznámeno.

Nedávný článek Grahama Summerse shrnul některé další kroky opouštění amerického dolaru v mezinárodním obchodě, jejichž svědky jsme byli nedávno…

Skutečně, představitelé Číny, Indie, Brazílie, Ruska a Jižní Afriky (poslední přírůstek ke zkratce BRIC, nyní tedy BRICS) se nedávno setkali na jihu Číny, aby tam probrali rozšíření používání vlastních měn v zahraničním obchodu (další krok pryč od amerického dolaru).

vyšlo 23. března 2012 na Blacklisted News.

Ing. Václav Prokůpek, Ph.D.
vaclavprokupek.ano2012.txt.cz
www.vaclavprokupek.cz

V době, kdy dluh dosáhl výše GDP USA, 14 bilionů dolarů, udržují Spojené státy v zahraničí nejméně tisíc vojenských základen, včetně 268 v Německu a 124 v Japonsku, 66 let po skončení druhé světové války. Dalšími státy, kde je je přítomná vojenská moc USA jsou například Kuba, Paraguay, Kolumbie, Irák (přes 100), Afghánistán (asi 80), Jižní Korea, Austrálie, Egypt, Bahrajn, Řecko a nově Rumunsko. Základny Spojených států jsou umístěny téměř v 70 zemích.

Armáda stála USA v roce 2010 asi 800 miliard dolarů, plus mimořádné výdaje začleněné do rozpočtu prezidentem Barackem Obamou, ve výši 1 bilionu dolarů, kdy se celková částka rovná 13% GDP země!

Americké vojenské výdaje představovaly v roce 2010 zhruba 45% celkových světových výdajů. Jejich spojenci utratili ve stejném roce za armádu dalších 28%. Takže USA a jejich spojenci vydali v r. 2010 za zbrojení celkem 73% z celosvětové částky.

Na konci roku 2008 udržovaly USA v zahraničí asi 550,000 vojáků, a to mimo těch, kteří provádějí vojenské operace v zemích jako Irák. Toto číslo je o 10% vyšší, než v r. 1985, na vrcholu studené války, což ukazuje, že americký vojensko-průmyslový komplex našel ospravedlnění pro zachování a dokonce zvýšení své moci v zemi, dokonce i ve fázi mezinárodního politického uvolnění.

Britský historik Paul Kennedy v Nástupu a pádu velmocí, napsané v r. 1986, řekl, že velká zkouška trvanlivosti hegemonické mocnosti ve světě se bude v budoucnosti stejně tak týkat USA. Podstata této zkoušky spočívá na jedné straně v tom, jestli je daná země schopna udržet rozumnou rovnováhu mezi svými vnímanými potřebami a prostředky, kterými je financuje. Na druhé straně souvisí tato zkouška se schopností zachovat si technologickou a ekonomickou základnu své moci.

Zdá se jasným, že v r. 2011 USA nemohou v této zkoušce v těchto dvou bodech obstát. V podstatě za situace, kdy je jejich kapacita zadlužování vyčerpána a jsou nuceny tisknout peníze, aby mohly koupit dluhopisy, které vydaly, jsou dnes Spojené státy finančně závislé na zemích jako Čína, Brazílie a Rusko, nikoliv na spojencích.

Ing. Václav Prokůpek, Ph.D.
vaclavprokupek.ano2012.txt.cz
Použitý zdroj: The Washington Post 44/2012