Děkujeme našim partnerům:

pfcp fincentrum-logo


Perspektivní trhy a postihování korupce

Jak se prodávala doména roku

21.07.2016 18:49

Tento týden máme zatím nejdražší prodej roku. Na Subreg se vydražila doména finance24.cz za 16.050 CZK. Zároveň se stala i první doménou, která překonala metu 10K CZK. Zdali však skutečně došlo k prodeji není jisté. Změna záznamu ve whois je podmínkou pro dražbu na Subreg, tedy nic nám neřekne. Navíc je doména stále přesměrovaná na jiný web, podobně jako tomu bylo 4. února. Samotná doména není vůbec špatná pro magazín ze světa financí. Zajímavý by na ní byl jistě i projekt, kde by se zprávy streamovaly či by byly formou videa.

Na druhém místě je tento týden dAukce s prodejem domény verejnyprostor.cz za 6K CZK. U této domény prozatím nedošlo ke změně majitele. Na doméně bylo v letech 2004 až 2006 jednostránková prezentace společnosti public space media. Pak se zde objevila nějaká obsahová farma, která neměla dlouhého trvání. V roce 2013 byla doména znovu registrována, ovšem bez obsahu. Jako využití si umím představit politický magazín anebo diskuzní fórum. Ovšem pro tuto tématiku jde vymyslet i jiný název.

A do třetice tu máme kotihostivar.cz, prodanou na Subreg za 5K CZK. Koti Hostivař, je podle toho co jsem dohledal projekt společnosti YIT Stavo. Jedná se o lokalitu, kde si můžete koupit luxusní byt v Praze 10. Stránky sloužily jako prezentace pro tento projekt. O projektu se hodně psalo ve velkých online médiích, většina odkazů však směřuje na stránky společnosti YIT Stavo. Chtělo by to však detailněji projít. Nějaký linkjuice tam však určitě bude.
Statistiky
Celkem se prodalo 32 domén za 49.711 CZK, což je rozhodně nadstandard. Jak rok 2016 začal „opatrně“, tak rozhodně se teď prodává za slušné částky. Otázkou samozřejmě je, kolik domén se opravdu prodalo, tedy změnilo majitele.

Václav Prokůpek

použité zdroje: www.zivnostenskykuryr.cz, www.observerplus.cz

Václav Prokůpek: Češi živnostníci vědí, že ve stáří nebudou mít peníze

18.07.2016 22:01

Pokud si OSVČ, tedy drobní a střední podnikatelé v Čechách, v Moravě a ve Slezsku platí jen povinné odvody, budou mít důchod cca 4 000 korun českých a dobře to ví. Jenže, co mají dělat, když neproplácení faktur se stalo národním sportem a pro drobné a střední živnostníky se nic nedělá?

Zaměstnanec s průměrným platem bude mít nějakých 8 000 až 12 000 korun českých, není to „žádná hitparáda“, obzvláště když se bude neustále zdražovat a volby vyhraje strana, která bude přijímat euro, ale přežít se na tom asi dá.
Pokud by to bylo tak, jak to nedávno dokonce řekl i „veliký ekonom“ Miki Kalousek: „Pokud si nespoří vedle, bude mít hov…(no znáte přeci křesťana Kalouska).“

A v čem je problém. Budete se divit, ale pořád v takzvaném „švarc-systému“, kdy velcí podnikatelé vytváří pyramidu a vy jako malí živnostníci v podstatě nesete odpovědnost za „miliardáře“, kteří vám proplatí fakturu až teprve jim se podaří jejich podnikatelské kroky za vaši práci a peníze realizovat, vám milostivě zaplatí.

Jinými slovy: Skutečných takzvaně velkých podnikatelů, ale i těch renomovaných živnostníků je bohužel v české republice jako šafránu. A ti drobní a střední podnikatelé to prostě odnesou!

Použitý zdroj: www.observerplus.cz

Obnova našeho venkova? Z Bruselu se jí nedočkáme!

18.07.2016 21:59

Dovolím si tvrdit, že letošní volby budou kvůli problémům v zemědělské oblasti do značné míry i o obnově venkova a problémech zemědělců nejen v Čechách, na Moravě a Slezsku, ale v celé Evropské unii. Myslím si to, přestože se považuji za vlastence, což jsem snad i párkrát dokázal a přestože naše roztříštěné vlastenecké strany si myslí, že tím, že si přidají do názvu blok proti islámu či islamizaci, získají přízeň voličů. Myslím si, že se hluboce mýlí, jako už ,mnohokráte. Lidi na českém, moravském a slezském venkovu sice trápí příchod muslimů do našich končin, ale daleko více se jich dotýkají nesmyslná opatření z Evropské unie. Prostě našemu venkovu chybí ti „Praví agrárníci“ jako byli Josef Švehla či Adolf Prokůpek (prosím neopleťme si agrárníky s Agrofertem nebo Agrotecem).

Letos uplynulo čtyřiadvacet let od doby, kdy vláda České republiky, ještě za existence Československa, přijala takzvaný Program obnovy venkova. Teprve ale před dvaceti roky, tedy čtyři roky po přijetí programu samotného, se podařilo uvolnit do programu první peníze ze státního rozpočtu. Přestože obnova venkova měla být financována programy Phare z Evropské unie. Tím měly být položeny základy trvalé podpory venkova ČR a SR. Ale jedno staré české přísloví říká „Sliby chyby“. A jak vypadá situace nyní?

Cílem Programu obnovy venkova je, stručně řečeno, vrátit venkovu jako celku jeho identitu a podporovat jeho trvale udržitelný rozvoj, jakkoli tento pojem někteří technokrati a stávající parlamentní politici neuznávají. V západní Evropě se Program obnovy venkova začal rozvíjet začátkem sedmdesátých let minulého století a dnes patří k prioritám Evropské unie, paradoxně ale mnohdy na papíře. Někdo si samozřejmě může také položit otázku: k jakému stavu se má venkov obnovovat? Ve skutečnosti nejde o návrat do minulosti, ale o regeneraci venkova jako eko-sociálního systému. Česká republika se v tomto ohledu oproti ostatním zemím, jako je třeba Polsku či Maďarsku, vyznačuje jednou zvláštností.
Náš venkov dostal v minulém období – socialismu i ne zrovna ideální privatizační formy zemědělských družstev a přímo zpackané restituce, několik velkých úderů. U nás to v padesátých letech minulého století probíhalo nejradikálněji, že jsme z těch svobodných hospodářů, farmářů udělali zaměstnance. Kolektivizace tak založila na venkově určitý směr, který okolo v Evropě nemá a nikdy neměl obdoby. Když tedy říkáme obnova venkova, tak bychom rádi obnovili něco z toho venkova, který je, řekněme středoevropský, konzervativní a sociálně vyvážený. Jenže, ten náš venkov dnes poněkud ztratil orientaci. Někde dokonce se pokračuje v té velkovýrobě, která je spíše takovým jevem, srovnatelným s velkými pláněmi ve Spojených státech, ale pro tento středoevropský prostor je asi přece jen typičtější nějaký jiný ráz krajiny. Není to jenom věc estetiky. Je to také o ekologii, protože v těch nezměrných lánech nemohou vegetovat různí tvorové a pochopitelně ani flora. Výrazně k tomu přispěl i Andrej Babiš skupováním velkých zemědělských ploch.

Tak trochu jsme si zvykli, že všechno je o penězích. Kde ale jsou zdroje na obnovu venkova? Mnozí parlamentní politici stále pořádně nevědí, o co se vlastně jedná! Je to pochopitelně, že ty špičky politické reprezentace se většinou rekrutují z lidí, kteří mají spíše celoživotní městskou a já bych si troufal dodat i kavárnickou zkušenost. S venkovem a jeho problematikou nikdy moc nepřišli do styku. A z kaváren na starém městě pražském se zemědělství řídí skutečně velmi špatně.

Přitom Program obnovy venkova musí přirozeně zahrnovat celou řadu oblastí. Od údržby venkovské zástavby, občanské vybavenosti a zeleně, až po obnovu různých místních služeb, podporu podnikání, vytváření nových pracovních míst. A v neposlední řadě by program měl rovněž pomáhat obnovit takříkajíc spolkový život na venkově. Možná, že právě toto potřebuje venkov víc než velké dotace do materiálních statků.


Společný regionální operační program, což je program, který by měl být podporovaný částečně z Evropské unie. V letech 2004 až 2006 mělo přes tento program jít do regionů směrem k obcím asi 15 miliard českých korun. Slovo mělo, je v tomto ohledu velmi důležité! Kolik z těchto peněz se dostalo do malých obcí a ne do „portálů o venkově“ vytvářených ve městech?
Také u nás - stejně jako v západní Evropě - se ale ukazuje, že efektivita dotačních peněz bývá na venkově velmi nízká. Jinými slovy, hodnota výsledného díla je pak daleko menší, než vložená dotace. Na venkově se totiž vedle prostředků, které do projektu dá stát, kraj či obec, často vkládá ještě dobrovolná práce občanů. Ostatně už od dob Františka Josefa I. venkovští občané pracovali na obecním majetku s příspěvkem státu. Kdyby obyvatelé necítili se svou obcí, neměli bychom v nich dnes sokolovny, hasičské zbrojnice, kostely či kapličky. Otázkou ovšem je, jak třeba zainteresovat pro obnovu venkova české podnikatele a snad i těch pár politiků, kteří o venkově skutečně něco vědí!
Politická hesla o podpoře malého a středního podnikání jsou určitě slyšet, ale skutečnost je velmi odlišná. Ostatně Program obnovy venkova souvisí s jiným tématem - Společné zemědělské politiky (SZP). A toto téma je staré téměř jako samo Evropské společenství a bylo zakotveno již ve Smlouvě o EHS (Evropském hospodářském společenství) z roku 1957, i když jak již bývá u institucí EU zvykem pouze v obecné rovině.

Základní motivy pro vytvoření Společné zemědělské politiky (SZP) byly velmi jednoduché – především se jednalo o snahu zvýšit produkci potravin, která ani v polovině 50. let nepostačovala potřebám zemí západní Evropy. Mělo tedy dojít k vytvoření fungujícího a výkonného trhu s potravinami, který by se stal základem pro další rozvoj EHS, dnes EU. Obdobně důležité bylo rovněž vyrovnání cenových hladin potravin a dalších zemědělských produktů, jejichž rozdílná výše výrazně omezovala pohyb pracovních sil. Členské státy si od SZP slibovali rychlé dosažení potravinové nezávislosti. Pochopitelně, že marně…
Základním strukturálním fondem EU je Evropský zemědělský záruční a usměrňovací fond (EAGGF). Vznikl v roce 1961 a lze ho rozdělit na dvě části. První částí by měl být sektor záruk, tedy garanční, který zabírá naprostou většinu prostředků. Marginální část EAGGF tvoří rozvojová sekce, nazývaná také orientační. Z jejích prostředků dochází k restrukturalizaci zemědělství a podpoře inovací a nových trendů. Výrazný nepoměr mezi těmito položkami (cca 1:10 ve prospěch garančních fondů) jednoznačně ilustruje základní problém zemědělské politiky, který spočívá ve stavu, kdy absolutní většinu prostředků spotřebuje poskytování záruk v podobě garantovaných cen především pro francouzské vinaře.
Evropská unie v rámci zemědělské politiky používá i celou řadu dalších nástrojů. Ve stále větší míře dochází k udělování přímých dotací zemědělcům, které nejsou vázány na objem produkce, a tak z nich čerpají především Polsko, Francie a Německo. Přímé dotace EU jsou totiž směřovány především do preferovaných oblastní zemědělství, a tou Česká republika zrovna v Bruselu není a určitě nikdy nebude.

A jak by tedy měla postupovat pokud možno nová a vlastenecká česká politická reprezentace v oblasti zemědělství a obnovy venkova? Daleko více než na programy EU se soustředit na tzv. Národní strategický plán a zajistit českým, moravským a slezským zemědělcům srovnatelné podmínky s okolními státy. Čekání na to, že náš venkov obnoví někdo v Bruselu je totiž naivní.

Václav Prokůpek

použitý zdroj: www.zivnostenskykuryr.cz, www.nezavisleaktualne.cz

Proč investuje Čína miliardy do megalomanských projektů po celém světě?

18.07.2016 21:56

Nejlidnatější země světa investuje po vzoru Britů, Němců a Spojených států

Vedení ČLR investuje stovky miliard dolarů do kulturních a masmediálních projektů a pochopitelně megalomanských investic po celém světě. Proč to pragmaticky se chovající se Čína dělá? I když v této sféře země Nebeského draka i nadále velmi zaostává za USA a Evropou, podařilo se jí dosáhnout značných úspěchů.

Cizí příklad je nakažlivý

Soudobá čínská lidová republika se nikdy nedostala na první stupínky v žebříčku světových mocností, proto muselo vedení země rychle přebírat nástroje z arsenálů takzvaných velkých mocností. Diskuse o tak zvané měkké investorské síle probíhala v ČLR dávno, ale řídit se touto politikou začali pouze v roce 2007, kdy tehdejší předseda státu Chu Ťin-tchao označil za prioritu rozvoj čínské kultury a její propagace po celém světě jako „stále důležitějšího faktoru v konkurenci národů“. Již do roku 2014 vydala Čína na zlepšení vlastní image na 10 miliard US dolarů ročně, zatímco porovnatelná položka výdajů amerického ministerstva zahraničí činila pouhých 666 milionů dolarů.

Kultura a Olympiáda

Původně se Čína vydala po standardní cestě vyzkoušené starými hráči na trhu - Velkou Británií, Německem a USA. Konfuciův institut založený podle příkladu Britské Rady a Goethe-Institutu, který má za úkol prosazování čínštiny a čínské kultury ve světě, má výborné financování a již v roce 2015 fungovalo v 126 zemích 475 těchto středisek (pro porovnání uvedeme, že Goetheův institut jich má 160 a Britská Rada ještě míň — 70).

V naději na podkopání světového monopolu anglo-jazyčných masmédií založila Čína v roce 2000 celodenní a celonoční televizi CCTV, která dnes vysílá v šesti jazycích, a začala aktivně prosazovat informační agenturu Sin-chua, Nová Čína. Velké prostředky byly vydány na kulturní a sportovní akce včetně pekingské Olympiády v roce 2008.

Hedvábný projekt

Nejambicióznějším dílem čínského vedení je několik ekonomických projektů v hodnotě více než 150 miliard dolarů. Banka zemí BRICS, Asijská banka infrastrukturních investic, Ekonomický pás Hedvábné cesty a Mořská Hedvábní cesta 21. století nejsou jen halasné názvy. Každý z těchto projektů má obrovské investice a smlouvy s jinými státy.

Banka BRICS a Asijská banka infrastrukturních investic se mají stát alternativou MMF a Světové banky, v nichž hrají vedoucí úlohu USA.
Rychlá přeměna Čínské lidové republiky v hlavní průmyslové centrum světa vytýčilo před vedením ČLR prioritní úkol zajištění spolehlivých dodávek surovin a dodávek hotové produkce do USA a Evropy. Dvě Hedvábné cesty, po souši a po moři, mají za cíl vytvoření příslušné infrastruktury na trase Čína — Evropa. Po jejich ztělesnění vyřeší Čína problém nadměrné závislosti na mořské dopravě, která může být každou chvíli zastavena americkou flotilou.

Zóna vlivu — celý svět

Ještě působivější jsou čínské investiční projekty po celém světě. Vedení ČLR prohlásilo, že do roku 2025 mají celkové investice Číny v zahraničí dosáhnout 1,25 bilionu dolarů (pro porovnání uvedeme, že poválečný Marshallův plán přišel USA na pouhé 103 miliardy). Značná část těchto prostředků již byla investována v afrických a latinskoamerických zemích: právě na těchto dvou kontinentech projevuje čínský byznys největší aktivity.

Hlavním zájmem Číňanů je těžba užitkových nerostů, ale vše se neomezuje jen na zdroje. Pouze v roce 2014 podepsala Čína v Africe stavební smlouvy v částce 70 miliard dolarů.

Čínské státní společnosti vkládají prostředky do zpracujícího průmyslu, vzdělání, poskytují půjčky a také přímou finanční pomoc. Tato činnost přináší ovoce: kromě ekonomických výsledků pohlíží obyvatelstvo Latinské Ameriky a Afriky na Čínu stále více jako na spolehlivého partnera a jako na příklad pro napodobení.

Dvouhlavý drak

Avšak všechny čínské investice do zlepšení image země mají jen omezený výsledek. Specifický politický systém a sociální problémy nepřispívají k „exportní" atraktivitě. Komplikovanost čínštiny a zvlášť čínské kultury omezuje potenciál země v šíření svých hodnot ve světě. Navíc narážejí veškerá úsilí Číny na otevřený odpor USA, které odůvodněně vnímají ČLR jako přímého konkurenta.
Václav Prokůpek

Použitý zdroj: www.observerplus.cz, www.nezavisleaktualne.cz, www.zivnostenskykuryr.cz

Z našich kohoutků nateklo nadnárodním firmám více jak 5 miliard korun

05.03.2016 18:22

Z obchodu s vodou se stane v budoucnu nejlukrativnější záležitost. Ostatně je jím již od roku 1990. Vodu potřebuje každý a do našich domovů se dostává dlouhou cestou prostřednictvím zpracovatelů a obchodníků.

Za vše mluví prodej balené vody, ještě v dobách mého dětství nevídaná věc. Tekuté zlato vydělává nadnárodním koncernům biliony, a aniž si to uvědomujeme, i voda tekoucí nám z vodovodních kohoutků v našich domovech již není naše. Bylo natočeno spoustu dokumentů a reportáží o problematice vodohospodářství měst a obcí, ale řešením se snad ani nikdo nezabývá, možná z i důvodu osobního prospěchu odpovědných lidí.

Důsledky pro budoucí roky však čas od času prosakují z medií již dnes, zrovna jako prosakují neopravované potrubní systémy, o kterých čas od času slyšíme při zamoření vody bakteriemi pro zdraví nebezpečnými. Těchto zpráv bude v důsledku špatných rozhodnutí při privatizaci vody značně přibývat a teprve potom se lidé začnou obávat důsledků a ztráty komfortu,na který jsou zvyklí.

Častější odstávky vody, možná jen určené hodiny, kdy voda doma poteče. Zatím jsme si zvykli, že cena vody stoupá, kvalita trubek však zastarává. Řeší se jen akutní stavy.

Důvod? V řadě regionů vlastní obchod s vodou francouzi (Veolia), tudíž část zisků odtéká do Francie . O strukturu vodovodního potrubí se však stará město. Nyní je nejvyšší čas začít přemýšlet, až se vám při doručení vyúčtování z vodáren zase bude zdát, že jste málo s vodou šetřili. Naopak, čím budete spotřebovávat méňě vody , tím víc bude růst cena. Jedinou možnost ušetření vidím v odstranění koncernu, který nám namluvil, že bez něho nezvládneme sami sobě dodávat vodu. Používají se totiž peníze k regulaci a rozdělování zdrojů kvůli zisku a lidé v tom jedou – zatím – sami za sebe. Týká se to i energií, tepláren, atd. Prodáváme akcie zdrojů národních zdrojů, což úplně není asi podle zdravého rozumu nejrozumnější.

Řešení? Politici se nesmí stát zdrojem zisků na úkor prosperity lidí. Možná si můžeme vzít příklad z míst ve světě, kde se lidem vše podařilo zvrátit. Např. v roce 2000 v Bolívii, město Cochabamba vyhrálo „válku o vodu“ s nadnárodní korporací Bechtel, Berlín r. 2012 zrušení smluv a zpětné vykoupení vodáren od Veolie . Nemusíme ani za hranice naší země, kdy se v některých regionech politici o obchodu s Veolií ani jinou korporací nenechali zlákat.

Možné nápravné řešení je deprivatizace zdrojů a zastavení toku peněz do ciziny.
Voda je počátek všeho, základ života, nejdůležitější surovina ve všech průmyslových odvětvích. Už první ze sedmi mudrců Tháles z Milétu ( 6.stol. př.n.l.) stanovil vodu jako první základní element kosmologie, později přidal oheň, zemi a vzduch.
Václav Prokůpek

7 SEO, Dog Pictures, Dog Photos, Puppy Pictures, Puppy Photos