vaclav prokupek

Václav Prokůpek: Česká republika potřebuje novou pravicovou ekonomicko-politickou platformu, bez kmotrů a s jasnou vizí

Václav Prokůpek — Wed, 01 May 2013 13:10:56 +0000

O skutečnosti, že pravice v ČR prochází krizovým obdobím svědčí aktuální výsledky šetření společnosti SANEP. Jak vyplývá z exkluzivního průzkumu této společnosti téměř třetina (28,9%) pravicových voličů či příznivců pravicově orientovaných stran sdílí názor, že pravice v porevolučním vývoji ČR zcela selhala. Samotná ODS pak zklamala 51,5% voličů či příznivců pravicově orientovaných stran. Dle názoru 28,5% respondentů, kteří představují názor pravicových voličů či příznivců pravicově orientovaných stran, pravici ČR zcela pohřbila ODS a premiér Petr Nečas. Tvrzení, že pravicoví politici mají zájem na vybudování silného a stabilního státu pak sdílí jen 16,2% pravicově smýšlejících obyvatel ČR. Důvěru v pravicové politiky pak má 45,2% pravicových voličů či příznivců pravicově orientovaných politických stran.

Zajímavým zjištění je také skutečnost, že v souhrnu 15,2% pravicových voličů či příznivců pravicově orientovaných politických stran je natolik zklamáno pravicovými stranami a jejich představiteli natolik, že budou v příštích volbách uvažovat o volbě některé z levicových stran. Toto zjištění rozhodně není dobrou vizitkou polistopadového vývoje pravicových politických stran. Z celkového pohledu je zřejmé, že pravicově orientovaní voliči aktuálně vidí větší naději v TOP 09 (nikoliv však příliš) coby nejperspektivnější pravicové straně, než ve stávajícím pravicovém lídrovi ODS. Obecně kritický pohled na pravicovou politiku v ČR z pohledu pravicového elektorátu je tak důsledkem chování pravicových stran a jejich představitelů v polistopadovém vývoji ČR.

Exkluzivní internetový on/off-line průzkum byl proveden ve dnech 13. – 17. března 2013 na vybrané skupině 5.833 dotázaných, kteří představují pravicové voliče či sympatizanty pravicově orientovaných stran ve věku 18+ let. Celkově se průzkumu společnosti SANEP zúčastnilo v rámci respondentního panelu více jak 200 tisíc registrovaných uživatelů 21.612 dotázaných. Statistická chyba u uvedené skupiny obyvatel se pohybuje v rozmezí +-2,5%. Kontrola daného vzorku byla provedena triangulační datovou metodou.

A co s tím? Je na čase, aby vznikla nová pravicová strana či hnutí, které bude respektovat potřeby i těch sociálně slabších a především se pokusí obnovit střední příjmovou vrstvu v naší zemi. Historická tradice velí poohlédnout se po voličích na venkově (viz. Agrární strana), ve městech (viz. Národní demokraté), nové zkušenosti by pak měli nové pravicové politické hnutí postavit na základech nestrannosti a odbornosti.

Zdroj: sanep.cz, nestranici.org, agrarnistrana.cz

Original post blogged on b2evolution.

Václav Prokůpek: Koupit či nekoupit chytrý telefon? Výhodná investice?

Václav Prokůpek — Fri, 12 Apr 2013 20:48:30 +0000

Stále více lidí si kupuje takzvané chytré telefony (či tablety), tráví spoustu času používáním mobilních aplikací a procházením internetu z mobilního zařízení. Obrovským způsobem tak roste prostor pro jakoukoliv mobilní propagaci. Proč? Protože uživatelé těchto zařízení neustále hledí na displej a mobil se tak v podstatě stává jejich absolutně věrným partnerem. Proto by neměli prodejci v žádném případě čekat a využít tento potenciál pro propagaci produktů.
Mobilní marketing je velmi širokou a pestrou oblastí, která je schopna využívat nové technologie velmi kreativním způsobem. Většina marketérů jej zařazuje do svého rejstříku hlavně ve spojení s realizací spotřebitelských soutěží, kde umožňuje rychlejší komunikaci se spotřebitelem, výhry na týdenní bázi, okamžité zasílání kódů z výrobku po nákupu a další možnosti. Druhou částí u nás běžné praxe je šíření reklamních sms přes mobilní operátory nebo jejich zasílání na čísla z vlastní databáze zákazníků. Ten první případ je spíše lepší náhrada pošty, ten druhý ještě neumožňuje takovou segmentaci, aby nebyl používán jen jako další médium a to už vůbec nemluvíme o nevhodném využívání telefonních čísel. Vlastně jen ten poslední uvedený, tedy práce s vlastní databází, není masovým marketingem a přitom mobilní marketing je velmi dobrý nástroj pro komunikaci a poskytování relevantních informací na které je zákazník připraven a které mu mohou (!) v určité situaci pomáhat.

1. Čeho jsou schopni samotní operátoři?
Marketéři mobilům stale ještě příliš nevěří a když je chtějí začlenit do svého mixu, přidávají je jako další medium.Vymluvit zadavatelům tuto chybu může být někdy dost těžké, protože tato oblast nedisponuje daty o které by se mohli opřít – například sledovanost TV.
Je zarážející, že v Čechách mají relativně nízký response rate, přibližně kolem 4% a v zahraničí 30% a více. Jak je to možné? Podle reklamních specialistů je to tím, že u nás tato komunikace není příliš využívána v projektech, kde značka je schopna nabídnou právě relevantní informace, které uživatel ocení a s nimi je pak schopen přijmout i reklamní sdělení. Nikoli však naopak. Podstatnou roli ale mohou zahrát právě mobilní operátoři, tedy ti, kteří disponují obrovskou databázi potencionálních zákazníků. Netřeba připomínat, že se bavíme o číslech v řádech miliónů.
1.1 Reklamní SMS
Reklamní „esemeska“ se zasílá na základě aktuálního výskytu spotřebitele. Operátoři tak dávají možnost oslovit cílovou skupinu zákazníků přímo v místě nebo v okolí provozovny formou reklamních SMS. Reklamní SMS zasílané na základě aktuálního výskytu spotřebitele jsou zvlášť vhodné v případech, kdy je potřeba vyvolat okamžitou odezvu na nabídku (akce, slevy apod.) v okolí provozovny nebo při motivaci další návštěvy.

1.2 Kombinace reklamní SMS a MMS
Nabídka vhodná pro ty, kteří nabízí své služby či produkty jen lokálně v jistém městě a potřebují oslovit nabídkou jen omezenou cílovou skupinu. Operátoři tak osloví obyvatele onoho města, sdělení rozešle v čase, který zákazníkovi bude nejvíce vyhovovat. Rklamu zašlou vybrané cílové skupině z databáze vlastních zákazníků jako SMS nebo MMS. Je možnost kombinování textů s obrázky a detailně popsat produkty na internetových stránkách v mobilu, které má spotřebitel k dispozici zdarma.
1.3 Mobilní pop-up
Své zákazníky může například firma oslovit prostřednictvím aktualizované první položky v menu SIM karty na dobu jednoho měsíce, kdy text SMS vyskočí příjemci sdělení na mobilním telefonu. A co je v tomto bodě hlavní? Oslovený respondent může okamžitě reagovat na reklamní sdělení.
"Hlavní výhodou mobilní reklamy je zejména kombinace příznivé ceny a přesného zacílení. Zadavatelé inzerce tak mají jistotu, že se informace k adresátovi opravdu dostane. K popularitě mobilní reklamy přispívá také zjednodušení a zrychlení ovládání mobilních telefonů při vyhledávání informací." (TEREZA HUBIČKOVÁ, manažerka prodeje reklamy O2 pro ČTK, 5.2.2012)

2. Reklama prostřednictvím mobilních operátorů a intervence reklamních agentur
Základní otázka tak zní, čeho jsou dnes reklamní agentury v tomto směru schopny? Výše zmíněný marketingový způsob je prudce se rozvíjející oblastí marketingu firem, kdy je využíváno mobilních technologií k propagaci výrobků a služeb a k dotváření image firmy. Ano, to víme a samozřejmě si to dobře uvědomují i reklamní agentury, které chtějí zákonitě být prostředníkem mezi objednavatelem a operátorem. Cílovou skupinou je téměř přes 8 milionů uživatelů mobilních telefonů v ČR. Jak jsme si řekli, jde především o využití SMS a MMS zpráv se zvláštní sazbou - pro pořádání spotřebitelských soutěží, informování zákazníků prostřednictvím telefonu a odměňování zákazníků pomocí kreditu na telefon a nabídkou log, obrázků a melodií.
Jaké služby mohou objednavateli „reklamky“ poskytnout? „Jsou to výherní soutěže, věrnostní soutěže zaměřené na zlepšení image firmy či propagaci výrobku a služby, informační služby, kdy zákazník může získat potřebnou informaci ihned prostřednictvím SMS, přípravu speciální reklamní kampaně odpovídající specifikům způsobu používání vyhledávače z mobilu, reklamu Click-to-Call (možnost volání přímo z hledání). V případě omezené provozní doby telefonní linky reklamu upraví tak, aby se telefonní číslo zobrazovalo jen ve zvolený čas, jsou schopny vytvořit aplikaci pro iPhone nebo Android, ve vyhledávání podpoří umístění grafické reklamy v jiných aplikacích, dokáží sledovat návštěvnost a výkon mobilního webu a jeho propagace dokáží vyhodnocovat obdobně jako klasickou návštěvnost webu. Ovšem co je podstatné? Dokáží reklamu i odděleně zacílit na jednotlivé platformy (Android, iPhone, iPod, iPad, Palm webOS) a jednotlivé operátory (Vodafone, T-Mobile, Telefónica O2).“ (DANIELA MATULKOVÁ, PhoMedia.cz, 5.2. 2012)
Vše také závisí na tom, jak dovedou reklamní agentury spolupracovat s jednotlivými operátory.
Agentury samozřejmě využijí všechny páky, aby objednavateli vyšly maximálně vstříc. Když připravují kampaň, hlavním bodem přípravy je samotná péče o zákazníky a snaha usnadnit jim jejich vlastní život, nikoliv objednavatelův. Reklama musí obsahovat individuální prvky, které jsou zacíleny konkrétně na každého uživatele jednotlivě, což je hlavní deviza mobilních telefonů.
Musí pamatovat na dostatečnou míru lokalizace a nabízet zákazníkovi řešení jeho problému v dostatečné blízkosti jeho bydliště. Vůbec nejdůležitějším bodem je však správné načasování komunikace. Důležité je oslovit marketingovou komunikací každého unikátně, se snadným řešení jeho problémů a ve správnou dobu – poté může objednavatel reklamy čekat patřičný úspěch.

Bilance uplynulých let ukazují, že příjmy tuzemských operátorů z mobilní reklamy progresivně stoupaly. Zisk se zvýšil až o polovinu a pohyboval se v desítkách milionů korun. Největšímu zájmu ze strany inzerentů se těšily kampaně prostřednictvím SMS. Vedle SMS rostl zájem o reklamu prostřednictvím MMS.
Navíc je třeba vzít v úvahu to, že mobilní telefon je z větší míry jediné médium, kde si zobrazenou reklamu sami vybíráme (mimo mobilní internet), oproti vysílaným televizním reklamám, hraným radio spotům nebo nakoupeným prostorům v tištěných denících. Hlavně samotná reklama poté v mobilním telefonu zůstává tak dlouho, jak chce samotný uživatel.
Nejdůležitějším momentem ale zůstávají formy distribuce informací o produktu. Ty jsou u mobilního obsahu vždy tím nejdůležitějším bodem celého projektu, jelikož dostat informaci (nebo aplikaci) ke koncovému zákazníkovi je to nejdůležitější.
Cílem je samozřejmě dostat produkt (službu) do lidského povědomí a paměti mobilního telefonu. Zákazníkům je ale nutné nabídnout obsah, který budou sami vyžadovat. Bude pro ně bud užitečný nebo zábavný. A to si také všechny reklamní agentury dobře uvědomují a podle toho pracují.
Poslední otázkou zůstává, jak se bude mobilní reklama (a je jedno jestli za pomoci samotných operátorů nebo s intervencí reklamní agentury) vyvíjet? Podle prodejních čísel jednotlivých operátorů to vypadá, že budou zisky z tohoto druhu reklamy stále stoupat a tedy lze předpokládat, že reklama bude stále úspěšnější a dstupnější. Dobrá zpráva pro objednavatele, operátory, „reklamky“, špatná pak pro uživatele. Ale o tom zase jindy.

SEZNAM ZDROJŮ
www.ceskenoviny.cz
www.ihned.cz
www.internetprovsechny.cz
www.letemsvetemapplem.cz
www.mediaguru.cz
www.o2.cz
www.t-mobile.cz
www.vodafone.cz

Original post blogged on b2evolution.

Václav Prokůpek: Škodí česká diplomacie českému exportu?

Václav Prokůpek — Sun, 07 Apr 2013 20:23:28 +0000

Co se to vlastně děje s českou zahraniční politikou? A kam míří naše diplomatické služby? Václav Klaus se ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem za TOP 09 a starostové neshodl. Nebylo se čemu divit, Klaus byl euroskeptik, Schwarzenberg je „euroHujer“. Ale nyní máme na hradě zastánce eurofederalismu a stejně se ministerstvo zahraniční navzdory diplomatickému protokolu veřejně přes média vyjadřuje k tomu, kdo by měl usednout na velvyslaneckých postech v Ruské federaci, v sousední Slovenské republice a v Izraeli. Nikoliv na postech bezvýznamných, dokonce bych si dovolil říci, že na místech určených kariérním diplomatům s tou nejvyšší klasifikací.
Aby toho nebylo málo, podporuje ministerstvo zahraničí naší země vedené potomkem přisluhovačů Habsburského rodu a členů organizace Vlajka Karlem Schwarzenbergem nezávislost Kosova a jakoby snilo dávný kosovský sen místních islamistů o vzniku Velké Albánie na úkor historicky nám spřáteleného národa Srbů. Klidně naše ministerstvo zahraničí přijímá zprávy o tom, že v Saudské Arábii je nedostatek katů pro výkon těch nejtvrdších trestů, zatímco uděluje akce Ukrajině a Ruské federaci o svobodných volbách, přestože poslední krajské volby u nás vykazovaly takové množství chyb a přehmatů, že by se za ně nemusel stydět ani Absurdistán.
Když má Schwarzenbergovo ministerstvo zaujmout jasný postoj k únosu studentek v Pákistánu a začít konat, musí jeho práci nahrazovat prezident republiky Miloš Zeman. Aby toho nebylo málo, začal do zahraniční politiky mluvit i „odborník na všechno“ Petr Nečas. Premiér, který měl vymítit kmotry z ODS a pozdvihnout její preference, si zřejmě spletl priority, kmotry si ponechal a preference vládní strany potápí rychleji, než kapitán Titaniku. Ale do zahraničních věcí mluví, Česká republika by si přála vidět Turecko v Evropské unii. Alespoň to oznámil předseda vlády Petr Nečas po setkání s tureckým premiérem Recepem Tayyipem Erdoganem.
Šéf tureckého vládního kabinetu přijel do ČR s početným doprovodem ministrů a podnikatelů. Předmětem jednání měl být v první řadě rozvoj vzájemného obchodu nebo spolupráce v energetické oblasti, došlo však i na integraci Turecka do Evropské unie. Jak prohlásil Petr Nečas, Praha dlouhodobě podporuje tureckého členství v Unii. „ČR patří mezi tradiční podporovatele integračního úsilí Turecka do Evropské unie a my nadále zastáváme postoj, že Turecko by po splnění přístupových kritérií mělo mít možnost stát se plnoprávným členem Evropské unie,“ prohlásil šéf českého vládního kabinetu. Nečas zároveň dodal, že Praha integrační proces vždy podporovala, nehledě na to, že se po určitou dobu stál na místě.
„My jsme přesvědčení zastánci otevřenosti Evropské unie, tzn., jejího dalšího rozšiřování. Jsme zastánci toho, aby se Evropská unie rozšířila i o Turecko poté, co se úspěšně dokončí všechny jednání. Vždy jsme litovali toho, že tato jednání stagnovala a vítáme momentální signály, které přichází např. z Francie, které by mohly odblokovat tato jednání. To, že je zde celá řada problémů, my jsme přesvědčeni, že jsou řešitelné jednáním a jsme přesvědčeni, že Turecko má mít před sebou perspektivu členství v Evropské unii a má zde plnou podporu ČR,“ sdělil český premiér, kdy finanční krize na Kypru, rozděleného na řeckou a tureckou část dosahuje vrcholu, kdy se sahá na vklady střadatelů kyperských bank, tak silně provázaných s řeckou a tureckou ekonomikou.
A tak v době, kdy Kypr a Řecko zažívají ekonomickou krizi, slibuje český premiér Turecku podporu jeho vstupu do EU, přestože dobře ví, že Brusel na takový krok nebude mnoho let, ne-li desetiletí připraven, český ministr zahraničí střílí od boku do veřejného, kdo bude sedět na velvyslanectví v Moskvě, Bratislavě a Tel Avivu. A kam kráčí česká diplomacie pod vedením Karla Schwarzenberga. Možná do minulosti, do diplomacie Trojspolku a šlechtických nót, ale rozhodně ne do moderní Evropy a už vůbec neotvírá dveře na perspektivních trzích na Balkáně, ve východní Evropě či v jižní Americe. Spíše ty dveře přibouchává, jako kdysi absolutistický režim monarchie Habsburků, kteří nás Čechy, Moravany a Slezany považovali za kacíře.
Přeci jen se ale doby mění. V ČR se nyní vyskytuje více jak „půlmiliónová“ armáda nezaměstnaných, která čeká na nová pracovní místa v průmyslových komplexech, produkujících odbyt na perspektivních trzích. Tam se ale rozhodně nemůžeme dostat, budou-li naši diplomaté a zejména zaměstnanci diplomatických služeb pracujících na obchodních misích vedeny diletantem.

zdroje: www.nestranici.org, www.agrarnistrana.cz, ru.yahoo/newsCzech

Original post blogged on b2evolution.

Václav Prokůpek: Ekonomická krize je krizí technologií a virtuality

Václav Prokůpek — Fri, 22 Mar 2013 14:23:59 +0000

O ekonomické krizi se nejen v českém, moravském a slezském tisku objevují hotové romány. V hodnocení této krize, tedy alespoň ve většině komentářů srovnávají současnou ekonomickou situaci s Velkou hospodářskou krizí z roku 1929, která začala takzvaným „černým pátkem“ na newyorské burze. Nynější ekonomická krize je ale něco naprosto jiného, naprosto nesrovnatelná z rokem 1929. Je to „jen“ počátek konce fungování amerického principu často virtuální ekonomiky. Tak, jako se před více jak dvaceti lety sesypal experiment zvaný „pěrestrojka“, tak se nyní hroutí takzvaný americký ekonomický systém, kdy tradiční výrobní odvětví nahradily IT – technologie a skutečné platidlo podložené nejen zlatem, ale i prací, nahradilo i virtuální platidlo, chcete-li pro lepší pochopení virtuální peníze. K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo vůbec nepotřebujete ekonomické vzdělání. Spíše se k tomu hodí zdravý selský rozum.

Zatímco v padesátých letech minulého století bylo ve Spojených státech na třicet firem, které vyráběly televizní technologie, v roce 1987 zbyla jen jediná. Když rozmontujete počítač, do jehož monitoru právě teď koukáte, snadno zjistíte, že asi 95 % součástek v něm je z Číny, Jižní Koree či Japonska, popřípadě jiného státu jihovýchodní Asie. Jenomže s odsunem výroby z Ameriky (a bohužel i Evropy) spolu s ní odcházela i práce. Střední třída, takzvaní živnostníci, které pan Mládek označuje tak rád za parazity, nejpočetnější skupina obyvatelstva
začala chudnout. V osmdesátých letech minulého století vyhlásil republikánský president USA Donald Regan takzvanou ekonomiku služeb.Byla uměle vytvořena pracovní místa ve sféře služeb, a ta byla zaplňována nezaměstnanými z výroby, kterých rychle přibývalo. Tím, že si všichni budou navzájem prát prádlo, půjčovat videokazety nebo podávat na sebe žaloby se ale ani takový „asociální“ stát (mám na mysli zdravotní a sociální systém založený na dobrovolném placení, ale také možném neplacení, a tedy i neposkytování určitých zdravotních služeb), jakým jsou Spojené státy, prostě neuživí!

Odchodem výrobních odvětví také klesala konkurenceschopnost Spojených států a jeho ekonomických satelitů. Tak se stalo, že Čína, která vyrábí výrobky pro půl světa, začala vzkvétat a stala se největším věřitelem USA. Je to úplně stejné, jako když farmář, který je ve finančních problémech, prodá traktor. Za utržené peníze pokryje pohledávky, ale ten traktor mu při práci přece jenom chybí, proto začíná pracovat pomaleji a méně produktivněji, než jeho soused, který zatím traktor prodat nemusel. Následkem toho se dostane do ještě hlubší platební neschopnosti. Musí tedy prodat kombajn, aby mohl poplatit dluhy. Jenomže to jeho práci ještě více zbrzdí a ještě více sníží jeho schopnost konkurovat sousedním farmám. Jistě není nutné popisovat, jak to musí dopadnout. Za několik let jsou z kdysi prosperující farmy už jenom ruiny. A právě tohle se stalo v USA.

Když se podíváme na nárůst zahraničního dluhu Spojených států, celé jeho tři čtvrtiny vznikly za posledních dvacet let. Za vlády George Buse staršího, demokrata Clintona a Georgie Buse mladšího se USA zadlužily třikrát více, než za padesát let od takzvané „Velké krize“ z roku 1929. Někteří nositelé Nobelovi ceny za ekonomii dokonce předpokládají státní bankrot Spojených států a celkový pád dolarové ekonomiky po celém světě. Možná to bude ještě dříve, než se to čeká, neboť silně se rozvíjející ekonomiky Čína a Brazílie se rozhodly, že v krátké době opustí americký dolar jako svou rezervní měnu.

Nehroutí se tedy světová ekonomika jako taková, ale jeden její, byť rozšířený – řekněme americký – model. Virtuální výrobu a peníze bude muset nahradit výroba skutečná a také peníze podložené zlatem, jejichž nominální hodnota má trvalejší ráz, než do chvíle, než se ráno otevřou dveře té či oné burzy. Ať se nám to líbí nebo nikoliv, IT technologie budou muset být nahrazeny řekněme tradičnějšími technologiemi, byť z dnešního pohledu zastaralejšími.

více na www.nestranici.org. www.agrarnistrana.cz

Original post blogged on b2evolution.

Václav Prokůpek: Americká firma versus. kuvajtší zákonodárci

Václav Prokůpek — Sat, 16 Mar 2013 18:04:33 +0000

Přelomové rozhodnutí arbitrážního soudu, kuvajtští zákonodárci musí ustoupit americké petrolejářské firmě

Americká společnost Dow Chemicals vyhrála arbitráž s kuvajtskou firmou Petrochemical Industries Company (PIC). Dostane odškodné 2,16 miliardy amerických dolarů. Kuvajtský podnik musí odškodnit Dow Chemicals za neúspěch chystaného společného podniku, který chtěly obě firmy vytvořit v roce 2008. Kompenzace, která je podle Dow Chemicals konečná a nebude předmětem žádného dalšího odvolání, ukončila jednu z nejdramatičtějších záležitostí spojených s finanční krizí. Dow Chemicals nyní uvedla, že získané finance použije na snížení svého čistého dluhu, který se koncem loňského roku pohyboval kolem 16,2 miliardy US dolarů.

Firma Dow Chemicals a PIC, dceřiná společnost státní Kuwait Petroleum Corporation,se dohodly na řešení svých sporů u arbitrážního soudu při Mezinárodní obchodní komoře.

Právě tento soud rozhodl, že kuvajtská firma odškodní Dow Chemicals částkou 2,16 miliardy amerických dolarů, ke které je nutné přičíst úrok a náklady. Americký Chemicals spolupracuje s kuvajtskými firmami již přes čtyřicet let a v současné době má s tamními firmami čtyři společné podniky.

Kořeny sporu sahají ke smlouvě, kterou podepsala Dow Chemicals se společností PIC v prosinci roku 2008. Na jejím základě měl vzniknout společný podnik se jménem K-Dow v hodnotě 17,4 miliardy amerických dolarů. Podle dohody měla Dow Chemicals ovládat chemické továrny a další aktiva společného podniku výměnou za 9 miliard US dolarů v hotovosti, které chtěla použít na akvizici chemické společnosti Rohn & Haas za 15 miliard amerických dolarů.

Nicméně skupina kuvajtských zákonodárců se proti investici postavila, protože globální finanční krize se projevila i na hospodářství země. Například cena ropy klesla na méně než 40 US dolarů za barel, zatímco v červenci stejného roku činila 147 US dolarů za barel.

Použitý zdroj: Financial Times 62/ 2013, str. 3

Original post blogged on b2evolution.

Václav Prokůpek: Kvůli finančním zájmům se možná budou měnit sportovní pravidla

Václav Prokůpek — Sun, 10 Mar 2013 17:17:30 +0000

Psal se rok 1995 a tehdy katarskou bankou bohatě dotovaném ženském tenisovém turnaji WTA tour v německém Lipsku získala domácí hvězda Anke Huberová titul, aniž by musela hrát finále. Těsně před rozhodujícím duelem lipského klání se totiž druhá finalistka – Bulharka Magdalena Malejevová zranila. Pro diváky to bylo velmi nepříjemné, utratili poměrně velké finance za lístek na finálový zápas, ale ještě více to pochopitelně poškodilo pořadatele, televizní společnosti a sponzory. Však se také zraněná finalistka Magdalena Malejevová omlouvala donekonečna: „Moc mě to mrzí, že nemohu hrát finále, místní organizátoři tady vytvořily nádherné podmínky,“ říkala Magdalena Malejevová, která před finále v Lipsku dostala ještě vysoké teploty. Ani německou tenistku Anke Huberovou takové vítězství moc netěšilo, ještě hůře na tom byla ale televizní stanice ZDF, která finále z tohoto turnaje zařadila do hlavního pořadu dne Sport extra a živý přenos z finálového klání již dlouhodobě anoncovala.
Už tehdy, před osmnácti lety, začali byznysmeni – promotéři tenisových turnajů spolu s produkčními televizních stanic a vedením Mezinárodní tenisové federace ITF řešit, jak vyzrát na nemoci případných finalistek či finalistů. Jak prostě zajistit, aby fanoušci viděli své vysněné finále a všichni – tedy sponzoři, televizní stanice, promotéři turnajů se shodli na kompromisním řešení: „Co kdyby poražení semifinalisté nebalili kufry?“ Jinými slovy, minimálně jeden poražený v semifinálovém klání by zůstal v místě turnaje i pro případ, kdyby se jeden z finalistů zranil či vážně onemocněl a nemohl k finálovému klání nastoupit. Jak již bylo zmíněno, tento problém byl diskutován již před osmnácti lety, ale zůstal stále aktuální. Od té doby činovníci Mezinárodní tenisové federace na turnajích tří nejvyšších úrovní ATP tour u mužů a WTA tour u žen, challengerových a futures turnajů napočítali přes pět stovek případů, kdy ve finále tenisového turnaje chyběl jeden z finalistů pro vážné onemocnění. Jak se to pořadatelé snažili nahradit? Především se snažili nahradit finále exhibičním zápasem, někdy také finalisté odehráli symbolicky dva nebo tři gamy a odstoupili ze zápasu. Mezinárodní tenisová federace ITF je z této situace bezradná, jelikož na podobná „nevydařená finále“ doplácí. Ostatně, zmíněná katarská bankovní společnost se již v tenise neangažuje a nesponzoruje tenisové turnaje v Lipsku a Berlíně, které tím pochopitelně vypadly z elitní kategorie ženských WTA turnajů.
Nejen proto se ITF začala znovu zaobírat otázkou, zda by v případě zranění či onemocnění jednoho z finalistů nemohly takříkajíc „využít služby“ poraženého semifinalisty. Nejvíce si přitom světová i národní tenisové federace kladou otázku, zda je takové případné finále regulérní. Přívrženci současného stylu mohou namítnout, že ve finále mohou hrát v tenise jen neporažení hráči či neporažené tenistky. Oponenti mohou kromě finančních záležitostí namítnout: „Kdo jiný by měl nahradit zraněného či nemocného finalistu, než ten, kdo s ním v semifinále prohrál.“ Ostatně, do hlavního turnaje se v tenisu dostávají i poražení finalisté z kvalifikace, jelikož občas se stává, že na turnaj nepřiletí všichni přihlášení hráči a tenistky. Takovým tenistům či hráčkám se říká „lucky losser“ a občas se stávají dokonce vítězi turnaje. Je z toho pochopitelně velká senzace, tak proč by senzací nemohla být výhra poraženého semifinalisty? Neuskutečněné finále přeci vždy naprosto zruinuje pořadatele, a tak je možné že v budoucnu si poražení semifinalisté nebudou muset balit kufry. Tedy pokud dojde k dohodě mezi hlavními promotéry turnajů produkčními klíčových televizních stanic přenášejících tenisové turnaje – v Evropě především Eurosportu či Sport 1 (dříve DSF) a Mezinárodní tenisovou federací ITF. Rozhodne vliv manažerů a finanční zisky nebo si přeci jen tradičně konzervativní pořadatelé turnajů zachovají svoji tvář – tedy raději prodělají nějakou tu „tisícovku amerických dolarů“, než aby ve finále hrál poražený finalista.

Použité zdroje:
Prokůpek,V: Poražení semifinalisté nebudou možná balit kufry, časopis Stadión 12/1995, str. 12
ITF - Bulletin 17/2013
tennis-magazin.com

Original post blogged on b2evolution.

Václav Prokůpek: Katalánci mohou urychlit rozpad EU

Václav Prokůpek — Sun, 03 Mar 2013 15:12:58 +0000

Pokud se největší španělský region – Katalánsko - osamostatní, ekonomicky podle analytiků z Evropské unie upadne. Krátkodobě to prý položí i eurozónu. Dovolím si ale oponovat. Katalánci jsou hrdý národ a na rozdíl od „pravdy praktikované Václavem Klausem, že trh všechno vyřeší a peníze jsou na prvním místě“, uvědomují si i svoji národní svébytnost a dobře ví, že i národní hrdost má cenu. Pokud se Katalánci opravdu odtrhnou od Španělska, v Evropě by se spustila lavina problémů – odtrhnout by se totiž mohli i jiné regiony. Z krátkodobého hlediska by se opět otevřel problém obrovské nestability v unii a otázka rozpadu eurozóny. Na finančních trzích by nastala panika, která by ovlivnila ekonomiku eurozóny, a jak uvádí analytici významných bank, pravděpodobně i stav veřejných financí jednotlivých krajin. Dosahy by se nesly ve dvou hlavních rovinách. Upřímně řečeno, dle mého názoru se EU stejně rozpadne, ale Katalánsko by mohl urychlit její definitivní konec.

Nezávislost Katalánska by de facto znamenala, že první krajina by vystoupila z Evropské unie a eurozóny. Z ekonomického hlediska by tím velmi trpělo jako první Španělsko, když Katalánsko je jeho největší región. Krajina by ztratila 16 procent obyvatel a její HDP by se snížil o 20 až 25 procent. V létě tohoto roku Španělé sice požadovali o 100 miliard eur pro svoje banky, ale pak se ukázalo, že budou potřebovat méně, zejména kvůli nastoleným reformám. Pokud by Katalánsko trvalo na svém, španělská kasa by přišla asi o 20 miliard ročně z daní, které jsou jedním z hlavních problémů. Centrální vláda jim totiž posílá méně peněz, než oni odevzdávají na daních. Ztráta těchto příjmů by španělské dluhové problémy jen znásobila a ozdravení ekonomiky výrazně zpomalila. Někteří analytici hovoří jako o bankrotu. Jak by se tímto zvýšil dluh eurozóny si dnes nikdo netroufne vyčíslit.

Druhým problémem by byl dominový efekt, který by ohrožoval nejen Španělsko, ale zejména celou eurozónu. „V rámci unie se otevře Pandořina skříňka, co s ostatními krajinami, které mají podobné problémy – v Belgii či Británii. Budou následovat Katalánce? „Toto je to poslední, co Brusel potřebuje,“ říká například známá analytička londýnské společnosti IHS Global. Následně by v Bruselu vznikl „chaos“, protože jednotlivé regiony by se na uniové úrovni zastupovali sami.

Kvůli odchodu Katalánců by se musely změnit zákony. Vyhlásit samostatnost na regionální úrovni neumožňuje smlouva o EU ani španělská ústava. Referendum by se tak muselo vyhlásit v celém Španělsku. Pokud by se přece jen Madrid unavil a řekl si, že pokud chce odejít, ať jde, samostatností by automaticky vystoupili z unie i eurozóny. „Eurozóna by se nerozpadla, pokud by se Katalánci osamostatnili (vzpomíná se rok 2020 – pozn. red.) a unie by do té doby přijala opatření, která by rozpadu předešla, dodává Koleníková.

Katalánsko, které si již jednou muselo půjčit asi pět miliard eur od Španělska, by si tak vykopalo vlastní hrob. Všechny daně by sice mohli použít na rozvoj vlastního regionu, ale náklady státu by také narostly, když by si museli sami financovat veřejné služby, které dnes pokrývá španělská vláda. Kromě toho sídlí v Katalánsku tři velké banky, CaixaBank, Sabadell a Catalunya Banc, jejichž aktiva jsou dohromady asi 590 miliard eur, což je víc než pětkrát víc, jako je velikost samotné ekonomiky. Katalánské banky by se díky osamostatnění odtrhly od levných půjček od ECB. „V případě otřesů na finančních trzích je to velmi nebezpečné, protože případná pomoc bankám de facto bankrotuje veřejné finance. Příkladem je Irsko,“ hodnotí ekonom Tomáš Dudáš z Paneuropské vysoké školy. S velkou pravděpodobností by Katalánci zdědili i alikvotní část španělských dluhů, přičemž už ta samotná katalánská patří dnes mezi ty nejzadluženější.

Snahy o nezávislost v Evropské unii

Skotsko – referendum o nezávislosti v roce 2014
Katalánsko – referendum o nezávislosti se má konat do roku 2016
Vlámsko – vlámští nacionalisté získali ve vlámských volbách v roce 2010 většinu mandátu
Baskicko – baskičtí nacionalisti vyhráli volby v říjnu tohoto roku

Nejzadluženější regiony:

Celkový dluh Španělska
- 736,5 mld. eur v roce 2011, tj. 69 % HDP
- v roce 2012 má dluh stoupnout na 85 %
- v roce 2013 se očekává nárůst dluhu na 90,5 %

Castile-la Mancha
Musel požádat o finanční pomoc; v roce 2009 se tamní banky staly prvními bankami, které musely být zachraňované Madridem.
Populace: 2,1 milionů
Deficit: 7,3 HDP
Dluh: 6,6 miliardy eur v roce 2011

Andalusie
Nejchudší španělský region; má nejvyšší nezaměstnanost v krajině (33 %); ze španělské kasy přitékají největší příjmy.
Populace: 8,4 milionů
Deficit: 3,2 % HDP
Dluh: 14,3 miliardy eur v roce 2011

Murcia
O pomoc zažádala spolu s Valencií; nejmenší region Španělska.
Populace: 1,5 milionů
Deficit: 4,3 % HDP
Dluh 2,8 miliardy eur v roce 2011

Katalánsko
Z madridského záchranného systému si region musel půjčit 5 miliard eur; nejzadluženější region Španělska; nejvíc ze svého HDP přispívá Španělsku.
Populace: 7,5 milionů
Deficit: 3,k7 % HDP
Dluh: 41,8 miliardy eur v roce 2011

Baleáry
Ke své velikosti jeden z nejzadluženějších regionů; dosud tvrdě odmítá jakoukoliv finanční pomoc.
Populace: 1,1 milionů
Deficit: 4,0 % HDP
Dluh: 4,4 miliardy eur v roce 2011

Valencie
V červenci 2012 se stala prvním regionem, který požádal o finanční pomoc; jeden z nejzadluženějších regionů ve Španělsku.
Populace: 5,1 milionů
Deficit: 3,7 HDP
Dluh: 20,8 miliardy eur v roce 2011

Čerpaná pomoc regionů:

Krajina Pomoc v EUR

Katalánsko 5,02 miliardy
Andalusie 5 miliard
Valencie 3,5 miliard
Castile – La Macha 844 milionů
Murcia 528 milionů
-------------------------------------------------------------
Dohromady 14,9 miliardy
Regionální fond
Likvidity z Madridu 18 miliard
--------------------------------------------------------------
Zůstává 3,1 miliardy
---------------------------------------------------------------

Klíčové exportní trhy Katalánska (údaje v %)

Francie – 14,0
Andalusie – 12,0
Aragon – 10,0
Valencie – 9,4
Itálie – 7,9
Německo – 7,5
Madrid – 7,0
Portugalsko – 6,5
Pais Vasco (region Baskicka) – 5,9
Baleáry – 5,0
Británie – 4,2
Kanárské ostrovy – 3,9

zdroj: EL País, dokument EFA č. 67/2013

Original post blogged on b2evolution.

Václav Prokůpek: Nedostatek nerostných surovin? Země v Perském zálivu ji spalují!

Václav Prokůpek — Mon, 11 Feb 2013 18:24:20 +0000

Proč jsou ceny ropy tak vysoké? Budete se možná divit, ale státy v Perském zálivu, v době, kdy se lidem tvrdí, že je nerostných surovin nedostatek, ropu nejen těží, ale dokonce ji i spalují. Dlouhodobým trendem je totiž prudce rostoucí poptávka Číny a dalších rozvíjejících se ekonomik. A v krátkodobém horizontu je trh napjatý, zásobování bylo narušeno a ze situace v Íránu a eskalace napětí mezi Íránem a USA je nyní každý investor nervózní. Největší nadějí na udržení stability trhu skýtá Saudská Arábie, jediný člen OPEC s rezervní kapacitou natolik velkou, aby dokázal pokrýt výpadky nabídky. Saúdové nedávno zopakovali svůj slib, že zajistí plynulé zásobování trhu, až na Írán dopadnou sankce od USA a Evropské unie, mimochodem ze strany EU doslova směšné a nevymahatelné, které spíše než Íránu uškodily samotné EU. Časem budou moci víc těžit i další státy Perského zálivu. Írák a samotný Írán má ohromná ropná pole, z nichž by nakonec mohly na trhy denně přitéct o miliony barelů navíc. To není nic nového pod sluncem.

Tyto výpočty ovšem neberou v potaz rostoucí žízeň celé regionu po vlastně ropě. V letech 2000 až 2010 zvýšila Čína svou spotřebu ropy víc než jakákoli jiná země, a to o 4,3 milionu barelů ropy denně, což představuje devadesátiprocentní skok. Nyní spotřebovává více než deset procent veškeré ropy na světě. Větším překvapením je země s druhým největším nárůstem: Saudská Arábie, v níž se spotřeba ropy vyhoupla o 1,2 milionu barelů ropy denně. S celkovou spotřebou nějakých 2,8 milionu barelů ropy denně je nyní šestým největším spotřebitelem na světě, a využije tak více než čtvrtinu své produkce ve výši deset milionu barelů ropy denně. Roste i spotřeba energie na hlavu. Podle společnosti British Petroleum činila v roce 1970 na Blízkém východě polovinu toho co na jiných rozvíjejících se trzích. V roce 2010 byla už třikrát vyšší. Globální spotřeba ropy zůstala v letech 2000 až 2010 ve výši zhruba 4,6 barelu denně na hlavu, ale ke konci desetiletí spotřebovával průměrný Íránec a obyvatel Saúdské Arábie přibližně o 30 % více než v roce 2000. Na každého obyvatele Saúdské Arábie připadá 35,1 barelu. Celková spotřeba na hlavu ve výši 7,3 tuny ropného ekvivalentu víceméně odpovídá spotřebě v USA , které jsou mnohem bohatší.

Pro rostoucí chuť na ropu existují tři vysvětlení. První vychází z demografie. Počet obyvatel v Perském zálivu a vůbec v zemích OPEC rychle roste. Počet obyvatel malého Kataru se v letech 2000 až 2010 ztrojnásobil. V Saúdské Arábii vzrostlo obyvatelstvo z 20 milionů na 27,4 milionu, tedy o 37 procent. Poptávka po energii, vodě a benzinu náležitě stoupla. V posledních deseti letech se saúdskoarabská kapacita výroby elektrické energie zdvojnásobila. Zčásti za to může snaha zmírnit zdejší hrozné vedro: podle studie think tankju Chatham House klimatizační jednotky spotřebují polovinu energie vyrobené ve špičce.

Druhé vysvětlení vyplývá ze struktury hospodářství. K výrobě energie je potřeba energie: těžní věže musí něco napájet a navíc je třeba odsolit velké objemy mořské vody. Saúdskoarabská státní ropná společnost Aramco spotřebuje bezmála 10 % celkové energie, kterou země vyprodukuje. Snaha rozšířit záběr saúdskoarabské ekonomiky mimo ropu, zemní plyn a petrochemické výrobky zatím nezašla příliš daleko.

Třetím důvodem stoupající spotřeby zemí Perského zálivu je nízká efektivita tuzemských trhů s energií. Zhruba 65 % zdejší elektrické energie se vyrábí z černého zlata, přestože bohaté země od tohoto způsobu výroby kvůli sérii cenových šoků a relativní neefektivitě těžby ropy postupně zcela ustoupily. Ropa se pálí tak marnotratně proto, že domácí spotřeba je mohutně dotována. Podle Mezinárodní agentury pro energii činily v roce 2010 globální dotace na ropu celkem 192 miliard dolarů, přičemž podíl zemí OPEC představoval 121 miliard.

Saúdská Arábie má nejlevnější ropu v Perském zálivu a navíc i směšně lacinou elektřinu. Tím země na jedné straně ulevila chudým, ale rovněž povzbudila automobilistikou kulturu v americkém stylu (pro muže) a omezila veřejnou hromadnou dopravu. Obyvatelé Saúdské Arábie vlastní na hlavu třikrát méně aut než Američané, ovšem čím víc budou bohatnout, tím víc si budou vyrážet na dálnice do pouště.

Mnoho ropných zemí (včetně Saúdské Arábie) se zavázalo tyto dotace snížit. To je ovšem těžko proveditelné, když se vlády děsí nepokojů (a často jsou nezvolené). V Nigérii narazil v lednu pokus o zvýšení cen dováženého benzinu na násilné protesty. Pouze v Íránu, jehož dotace jsou vůbec nejštědřejší, se povedlo ceny prudce zvýšit – ovšem režim to mohl šikovně svést na mezinárodní sankce.

Za spalování tak velkého objemu ropy platí Saúdská Arábie nemalou cenu. Náklady na těžbu představují pouze tři až pět dolarů, ale vzhledem ke globální ceně 125 dolarů za barel jsou náklady příležitosti ohromné. A stejně jako mnoha ropným zemím v Perském zálivu se ani Saúdské Arábii nepodařilo pořádně využít hojných zásob zemního plynu.

Podíl zemního plynu na výrobě elektřiny nyní činí 35 procent, ale kvůli jeho velmi nízké ceně a pověsti chudého příbuzného ropy se využití jeho bohatství (Saúdská Arábie má podle všeho páté největší zásoby zemního plynu na světě) ukázalo jako obtížné. Pokusy nalákat západní ropné společnosti k jeho těžbě ztroskotaly na nízkých světových cenách a skrblických podmínkách saúdskoarabské vlády. Těžba velké části „nepřidruženého“ zemního plynu, který se nenachází ve stejném ložisku jako ropa, je velmi náročná a vyplatila by se pouze při čtyřnásobně až pětinásobně vyšších cenách, než jsou ty dnešní. Podle společnosti BP se ropa podílí na výrobě elektrické energie až 74 procenty. Do roku 2030 tento podíl klesne jen na 67 procent.

Saúdská Arábie se snaží rozvíjet atomovou a solární energii. Ovšem její ropné elektrárny zůstanou v provozu ještě léta, a jak poukazuje Mark Lewis z Deutsche Bank, právě se budují další dvě velké. Při stávajících trendech se království stane do roku 2038 čistým dovozcem ropy (jakkoli je to nepravděpodobné). To ropné trhy značně zatěžuje. V krátkodobém horizontu hraje v cenách ropy saúdskoarabská rezervní kapacita důležitou roli. Je pravděpodobné, že v průběhu roku poskočí sezónní poptávka Saúdské Arábie nahoru. Podle společnosti Barclays Cupital představoval loni tento skok mezi březnem a červencem zhruba 750 000 barelů denně. Růst poptávky, zapříčiněný z valné části nadužíváním klimatizace, omezí schopnost Saúdské Arábie zachovat export ve stejné výši a držet tím ceny ropy na stávající úrovni.

Dlouhodobý výhled je stejně znepokojivý. Odhaduje se, že globální poptávka po ropě přesáhne do roku 2030 100 milionů barelů denně. Za přirozený zdroj nové nabídky jsou pokládány státy Perského zálivu – Saúdská Arábie, Írán a Írák, které mají ohromné a snadno dostupné rezervy. Ale v důsledku sankcí těžba íránské ropy klesne, neboť Írán přijde o přístup k technice a odborným znalostem. Írák v současné době těží 3 miliony barelů denně a má potenciál k významnému zvýšení těžby. Ale křehký politický systém, nevalná bezpečnost a opotřebovaná ropná infrastruktura odrazují investice nutné k navýšení nabídky. A nevypadá to, že by Saúdskou Arábii hned tak přešla žízeň po vlastní ropě. Na Perský záliv se obvykle nahlíží jako na odpověď na globální problémy s ropou, nyní však čím dál víc připomíná otazník.

Největší paliči ropy:

Kanada
USA
Saúdská Arábie
Rusko
Japonsko
Írán
Řecko
Malajsie
Čína
Indonésie

Original post blogged on b2evolution.