Každou chvíli slyšíme o skupině "sociálně potřebných" spoluobčanů. Dnes jsem se zúčastnil tiskové konference Občanského sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí, kde jedním z bodů programu byl návrh řešení bytové situace "sociálně potřebných".

Vždy, když slyším o "sociálně potřebných", vzpomenu si na slova svého kamaráda - ekonoma, programátora a příznivce sociální demokracie, který říká: "Pokud jsou lidé bez příjmů sociálně potřební, pak ostatní musí být sociálně nepotřební."

Jeho střízlivý pohled na využívání pojmu "sociálně potřební" dává dle mého názoru krásné zrcadlo politické reprezentaci a jejímu počínání nejen v České republice. Jejich rétorika a zákonná opatření působí, jako by lidé bez příjmů a v tíživé situaci byli nosným pilířem společnosti. Společnost je potřebuje. Jsou sociálně (= společensky) potřební.

Opakem jsou lidé, kteří se o sebe dokáží postarat. Opakem jsou lidé sociálně nepotřební - tedy tací, jaké společnost nepotřebuje. Těm naopak mohou politici házet klacky (rozumějte zákony) pod nohy. Proč by ne? Vždyť jsou nepotřební.

Ve skutečnosti se jedná sice jen o hru se slovy. V praxi to ale mnohdy nevypadá jako hra...

Poznámka: Osobně si nemyslím, že by se lidé v nouzi měli nechat bez pomoci. Jsem přesvědčen, že by jim stát/církev/občanská sdružení/neziskové organizace apod. měly pomáhat - pomáhat naučit se pomoci si sami. Přesně podle rčení: "Dáte-li hladovému rybu, nasytíte ho na jeden den a druhý den bude chtít další. Naučíte-li ho rybařit, dáte mu obživu na celý život."